Fotbal v počítači vypadal roku 1991 takto: čtverec fotbalisty, čtverec soupeře, čtverec míče. Pohled shora, údaje o skóre v rohu, a klávesnice v ruce místo joysticku. Manchester United Europe je textově orientovaný manažerský simulátor, kde ani nevidíš hru — jen čtceš, co se stalo.

Jsi manažer Red Devils a rozhoduješ o sestavě, taktice a výměnách během zápasu. Hra se odehrává v evropských pohárech, formace se nastavují v jednoduchém menu, a pak se koukaš, jak počítač vyhodnocuje střety podle statistik týmů. Není tu grafika, kterou bys vzpomínal — jsou tu tabulky, čísla a text ve dvou barvách.
Hraní je překvapivě hypnotické a nudné zároveň. Klikneš, čekáš na výsledek, přečteš si statistiku zápasu. Chybí tu spád, přímá kontrola — všechno se děje v paměti počítače a ty si jenom čteš výsledky. Nikdy nevíš, co přesně se stalo na hřišti, proč střela padla nebo ne. Mechanika je ochranný mechanismus proti vlastnímu nudu: když nic nevidíš, představuješ si to.
V devadesátkách to byla jedině cesta — GPU nebyly, a animation by trvala věčnost. Podobné tituly jako Early Goals nebo Kick Off existovaly vedle sebe: jedny s grafikou, druhé bez ní. Manchester United Europe zvolil vzdělání před zábavou. Dnes to vypadá jako ruina, ale logika simulace je solidní pro dobu vzniku.

Zahrát si ji dnes nemá smysl, ledaže tě zajímá, jak vypadaly sportovní hry v éře, kdy počítač neuměl nic jiného než čísla a ASCII. Není to zábava — je to vzpomínka na dobu, kdy simulátor znamenal právě tohle: seznam dialogů a kalkulacích bez jedné pixelové grafiky.