Moraff's Monster Memory

Paměťová hra s monstrózními tvářemi — to je celý obsah. Klikáš na dlaždice, které se otáčejí a odhalují příšery, a snažíš se je spárovat. Kdyby se jmenovala Memory nebo Concentration, byl by to upřímný popis. Tady se ale jmenuje Moraff's a nese pečeť DOSové nezávislé scény, která věřila, že originální grafika stačí na všechno.

Na desce leží překryté kostičky. Otevřeš jednu, uvidíš kreslené monstrum s podivně geometrickou tváří (prostě to, co zvládl grafik s omezenou paletou), otevřeš druhou. Pokud se shodují, zůstávají odkryté. Pokud ne, vrátí se. Cíl je jednoduchý: odhalit všechny dvojice. Hra se skládá z úrovní, kde se deska postupně zvětšuje. Nic zásadně špatného, nic zásadně nového — paměť versus čas a počet tahů.

Mechanika je poctivá, ale nudná. Paměťová hra nabízí jedinou volbu: buď si pozice zapamatuješ, nebo ne. Hra tě nemůže překvapit tím, co dělá, jen tím, jak jsi schopný se soustředit. Na to by nestačilo ani sto příšer s ještě divnějšími tvářemi. Grafika je dobová — střízlivá, bez animací, jen obrázky, které vypadají jako oskenované z papíru.

V roce 1992 byla takováhle hra užitečná jako trénink paměti pro děti na domácích strojích, kde je nezdržovala žádná složitá mechanika. Držela si své místo mezi DOSovými sharewarovými tituly, kde bylo dost her, jež předstíraly víc, než dokázaly zvládnout. Moraff's Monster Memory aspoň věděla, co je — vzorový případ „to, co vidíš, je to, co dostaneš“.

Dnes je to spíš kuriozita. Paměťových her máš na mobilu desítky, lépe vymyšlených, s lepší grafikou a svižnějším tempem. Ale pokud tě zajímá, jak vypadala zábava na okraji DOSové scény, nebo chceš zažít přímočarou hru bez obtíží, je tady. V prohlížeči ji otevřeš, zahraješ si pár minut a víš dost. Není to špatné, jen zbytečné.