Inca

Rok 1992, Coktel Vision, francouzské studio, které jinak servírovalo vzdělávací hry pro děti. A najednou — dobrodružství z říše Inků s vesmírnými loděmi a pseudomystickým příběhem. Tehdy jsem tomu věřil na slovo, protože monitor svítil modře a já jsem byl třináct.

Inca je žánrový hybrid, který se nechtěl rozhodnout, čím vlastně chce být. Adventurní části zasazené do světa předkolumbovské Ameriky střídají arkádové vesmírné souboje v duchu space shooteru. Hrajete za Eloya, inckého válečníka vyzbrojeného jak mytologickým posláním, tak — a tady to začne být zvláštní — kosmickou lodí. Příběh míchá historické reálie s sci-fi bez uzardění, a přestože to na papíře zní jako blázinec, v roce 1992 to působilo překvapivě sebevědomě.

Adventurní sekvence fungují na principu point-and-click, ovládání je přímočaré. Prostředí je bohatě vykreslené, předrenderované pozadí mělo tehdy co říct. Hádanky nejsou nijak kruté, logika světa je konzistentní, dokud nepřijde přechod do vesmíru — tam se hra změní v koridorovou střílečku s pocitem řízení, který byl i v dobovém kontextu průměrný. Přesněji řečeno: přežitelný. Ty pasáže jsem tehdy projel víckrát, než bylo zdravé, ne proto, že by byly dobré, ale protože jinak nešlo pokračovat.

Co si na hře pamatuju nejlíp, je atmosféra. Coktel Vision měl od začátku smysl pro audiovizuální stránku, a Inca z toho čerpá. Hudba v MIDI podání Sound Blasteru měla skutečné napětí, obrazovky plné zlatých chrámů a andské symboliky působily exoticky v době, kdy většina her nabízela středověké hrady nebo vesmírné stanice. Ta kombinace archeologického tajemna a béčkového sci-fi se ukázala jako zapamatovatelná — ne nutně proto, že by byla dobrá, ale proto, že nebyla jako nic jiného. To se počítá.

Dnes hra zestárla nerovnoměrně. Adventurní část obstojí — kratší, přímočará, graficky ještě důstojná. Vesmírné souboje jsou shovívavě řečeno historický dokument. Komu to dnes sedne: nostalgikům, kteří chtějí zažít, jak vypadala ambice bez rozpočtu, a hráčům se zájmem o inckою kulturu ve videohrách, kde není právě přelidněno. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez bolesti a za hodinu dvě máte hotovo. Za ty dvě hodiny jste zažili něco, co AAA studia tehdy nedělala a dnes nedělají stále — příběh z And, kde hrdina létá vesmírem a nikdo se nad tím příliš nepozastavuje.