Ween - The Prophecy

Francouzi z Coktel Vision měli v první polovině devadesátek podivnou zálibu v tom dělat věci po svém. Zatímco Sierra a LucasArts válčily o dominanci v podboru „point-and-click s hezkou příběhovou linkou", tihle pařížští vývojáři klidně vydali v roce 1993 něco, co vypadalo jako pohádková knížka animovaná ve snu opilého ilustrátora.

Ween: The Prophecy je point-and-click adventura zasazená do fantasy světa, kde hráč ovládá dvojici postav — mladíka a jeho společnici — kteří musejí splnit dávné proroctví a zachránit svět před temnou silou. Zní to jako šablona. Jenže Coktel Vision tu šablonu vzali, pokroutili ji a natřeli barvami, které normálně v adventurách nepotkáte.

Hratelnost stojí na klasickém sběru předmětů a jejich kombinování s prostředím. Ovládání je přímočaré, inventář přehledný, rozhraní netrápí. Co ale trápí, jsou hádanky. Některé jsou elegantní, jiné mají logiku vlastní výhradně autorům — a to v tom nejméně lichotivém smyslu. Pokud jste v devadesátkách neměli po ruce celonoční tah a trpělivost benediktinského mnicha, část hry jste prostě přešli s walkthroughem z časopisu. To tehdy bylo normální, dnes to působí jako designový dluh, který hra nikdy nesplatila.

Co si ale Ween zaslouží, je uznání za vizuální styl. Grafika má kreslenou, skoro pohádkovou estetiku — ne realistickou, ne pixelovou ve smyslu limitů, ale záměrně ilustrativní. Na 486 s VGA to vypadalo jinak než konkurence, a to bylo tehdy hodně. Hudba a zvukové efekty přes Sound Blaster dokreslují atmosféru bez přehánění. Hra má svůj svět a ten svět drží pohromadě, i když jeho pravidla občas dávají smysl jen sama sobě.

Dnes Ween sedne především těm, kdo chtějí ochutnat, jak vypadaly evropské adventury první poloviny devadesátek — tedy jinak než americká produkce, s jiným humorem, jinou estetikou a občas frustrující, ale svébytnou logikou. V prohlížeči přes DOSBox Online nebo archive.org ji rozchodíte bez instalace, a i když vám některé hádanky protočí oči, samotná atmosféra za to stojí. Je to artefakt doby, kdy francouzští vývojáři věřili, že adventury nemusí vypadat jako všechno ostatní.