Fuzzys World of Miniature Space Golf

Miniaturní golf jsem naposledy hrál živě někdy kolem roku 1993 na koupališti v Táboře. Plastový klub, rozpálený beton, míček zůstávající viset na okraji jamky. Fuzzy's World of Miniature Space Golf z roku 1995 to celé přenesl do vesmíru — a překvapivě to dávalo smysl.

Pixel Painters vzali jednoduchý koncept minigolfu a zasadili ho do sci-fi kulis. Hrací pole jsou umístěna kdesi ve vesmíru, vizuálně připomínají pestrobarevné arkádové hřiště s gravitačními pastmi, teleporty a různými překážkami, které by na pozemském hřišti s vodním mlýnkem těžko vysvětlili. Cíl zůstává stejný jako vždy: dostat míček do jamky na co nejmenší počet ran.

Ovládání je jednoduché — nastavíte úhel, zvolíte sílu rány a střelíte. Nic, co by vyžadovalo manuál. Samotné hřiště ale přináší dost proměnných na to, aby tahání za uši trvalo déle, než by člověk čekal. Teleporty posílají míček na nečekaná místa, gravitace se chová podle lokálních pravidel a terén bývá zákeřnější, než vypadá. Obtížnost postupně roste, což je přesně tak, jak má sportovní hra fungovat.

Graficky hra vypadala v roce 1995 svěže — barevně, se slušnou dávkou osobitosti. Dnes je to samozřejmě pixelová relikvie, ale ne ošklivá. Zvukový doprovod ze Sound Blasteru byl standardní dobová produkce, takže nic, na co bych vzpomínal se slzou v oku. Co zestárlo dobře, je samotná hratelnost — minigolf je minigolf, mechanika se nekazí. Co zestárlo méně dobře, je absence jakéhokoli příběhu nebo motivace kromě čistého skóre. V devadesátkách stačilo dostat míček do jamky, dnes by to chtělo trochu víc lepidla.

Fuzzy's World of Miniature Space Golf není titul, který by definoval žánr nebo epochu. Je to solidní, nenápadná hra, která funguje přesně tak, jak slibuje název. Dnes ji ocení hlavně ti, kdo hledají krátkou odreagovanou session bez nutnosti investovat hodiny. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete za minutu a za dalších dvacet zjistíte, že jste promarnili jeden jamkový pokus víc, než jste plánovali.