Tarzan

Tarzan na Spectru je platforma, která ti dává jednoduchou úlohu: dostat se z levé strany obrazovky na pravou. Přitom tě tam chtějí zabít lvi, opice a samozřejmě hrozná fyzika skoků — ta klasická „skočím a padám do propasti, kterou jsem jasně vidět neměl" záležitost. Hra pochází z časů, kdy se programátoři učili, že Spectrum umí dělat skoro cokoli, pokud se nebudete chtít, aby to vypadalo hezky.

Jsi v džungli, ovládáš chlapíka v kůži a musíš projít několika levely plnými nebezpečí. Na každé mapě jsou nepřátelé, kterou projdeš zhruba třemi způsoby: buď je přeskočíš, přebíháš jim pod nosem, nebo zkrátka zemřeš. Není tu až tolik možností, jak by se mohlo zdát. Tarzan skáče, může házet liány (aspoň myslím, že to jsou liány — nevím, jestli tam je čekalá vysvětlení) a postoupí vpřed jedním tempem: pomalu.

Mechaniky jsou holé: pohyb vlevo, vpravo, skok, a to je vlastně všechno. Kdyby byla hra přesná, mohla by být zábavná — ty klasické hry na Spectru, kde je rytmus důležitý. Tady ale kolize působí jako by se počítač rozhodoval vždy nový den, jestli tě zabil, nebo ne. Skočíš na nepřítele a padneš skrz. Padneš na zem a máš kolizi v půli těla. Vlastně tím myslím, že to je jak tenkrát v osmdesátkách, kdy se mechanika počítače s jednoprocesorou a čtyřkilobajty RAM musela vymyslit nějak — ale dneska už tomu nemusíš dělat službu. Hra není ani těžká, ani snadná. Jenom frustrující.

Spektrum mělo svoje kouzlo — barvy, zvuky z repráku, pocit, že je to málo, a přece to stojí za to. Tarzan tohle kouzlo nemá. Je to průměrná platforma, kterou jste mohl vytvořit kdokoliv s trochou volného času a základní znalostí Z80. Pamatuju si spíš jiných her — Secret Agent, Sabre Wulf, Jetpac — ty měly osobnost. Tady se cítíš, že tvůrcové věděli, co chtějí, ale cestu tam nedopadli správně.

Dnes by ses na Tarzana podíval jako turista v muzeu: zajímavé tím, že je to staré, a nic víc. Pokud si chceš zahrát platformu z Spectra, vem si něco jiného — cokoli s lepší presností, lepším designem, nebo alespoň větším šarmem. Tohle je hra, kterou si vezmeš do prohlížeče spíš z nostalgie než z hedonismu.