Curse of Enchantia

Rok 1992, Core Design ještě nevymysleli Laru Croft a zkušeli různé žánry jako kluk v cukrárně. Curse of Enchantia byl jeden z těch pokusů — a trochu to na něm znát.

Jde o point-and-click adventuru zasazenou do fantasy světa, kde hlavní hrdina, obyčejný kluk, skončí přes magický portál v cizí říši. Úkol je prostý: dostat se domů. Žádné složité dialogy, žádná rozvětvená zápletka. Hra komunikuje obrazem — textu je minimum, vše se řeší inventářem a kombinováním předmětů.

A tady je jádro pudla. Curse of Enchantia vypadá jako adventura, ale hraje se místy jako arkáda s adventurními prvky. Obrazovky na sebe navazují skoro platformovým způsobem, hrdina se pohybuje, skáče, vyhýbá se nepřátelům. Jenže ani jako adventura, ani jako akce to pořádně nefunguje. Logika hádanek je vrtkavá — ne záludná, ale svévolná. Párkrát jsem kombinoval předměty čistě ze zoufalství a ono to vyšlo, aniž bych chápal proč. To není satisfakce, to je loterie.

Co hře ale nelze upřít, je vizuální styl. Na rok 1992 vypadá Curse of Enchantia překvapivě dobře — animace hlavní postavy má slušnou plynulost, prostředí jsou barevná a rozmanitá. Core Design tehdy uměli kreslit. Zvukově je to průměr éry — pár melodií ze Sound Blasteru, efekty na úrovni doby. Nezapomenutelné to není, ale neleze to na nervy.

Proč si ji pamatuju? Spíš jako kuriozitu než jako klenot. Tehdy mě přitahoval ten obrázek na obalu a slib fantasy světa. Realita byla trochu jiná — frustrace z nelogičností a pocit, že autoři sami nevěděli, co přesně dělají. Zestárla nelítostně, hlavně ta svévolná herní logika. Moderní hráč bez dobové tolerance ji vzdá dřív, než se dostane do poloviny.

Dnes sedne těm, kdo sbírají raritní kousky z éry raných devadesátek a nevadí jim hrát s návodem po boku. Jako historický artefakt má hodnotu — Core Design se tu teprve hledali a je zajímavé vidět, jak chaotické to bylo, než přišel jejich skutečný průlom. V prohlížeči ji zkusit lze, ale bez nostalgie nebo sběratelského pudu ji dohrajete jen těžko.