Monty Pythons Flying Circus

Rok 1990, já sedím u 486ky a snažím se přijít na to, co vlastně hraju. Na obrazovce se odehrávají věci, které by Sigmund Freud raději nepopisoval.

Monty Python's Flying Circus od Core Design je akční hra inspirovaná kultovním britským komiksovým seriálem. Kdo skupinu Monty Python zná, ví, co čekat — kdo nezná, bude zmatený stejně, protože zmatek je tady záměr i výsledek zároveň. Hra tahá z televizní předlohy postavy, vizuální styl a tu specifickou surrealistickou logiku, kde nic nedává smysl a přitom všechno do sebe nějak zapadá.

Hra začíná jako plošinovka — skáčete, vyhýbáte se překážkám, běžná věc. Jenže Core Design zjevně nemohl nechat hráče v klidu, takže v určitém okamžiku se vaše postava promění v rybu a hra překlopí do horizontálního shoot 'em up módu v duchu Gradius. Střílíte na létající věci, kameje a postavy vylezlé přímo z Pythoních animací Terryho Gilliama. Přechod mezi oběma herními styly je náhlý a trochu dezorientující — ale to může být záměr stejně jako nedostatek designérské rozvahy, těžko soudit.

Co Core Design zvládl dobře, je atmosféra. Vizuálně hra odpovídá době — 1990 na PC nebyl žádný grafický ráj — ale barevnost a design nepřátel jsou rozeznatelně pythonovské. Hudba a zvuky dělají co mohou. Ovládání je funkční, i když ne nijak jemné. Problém je jinde: obtížnost kolísá nepředvídatelně a hra nikdy úplně nevysvětlí, proč se zrovna teď děje to, co se děje. U Monty Pythona je to vlastně obhajitelná designová filozofie. U Core Designu z roku 1990 to může být prostě nedotažené zpracování licence.

Dnes se po téhle hře sáhne hlavně z jednoho důvodu — nostalgie po seriálu, nikoli po samotné hře. Jako Pythoní artefakt má svůj půvab, jako akční titul roku 1990 přežil spíše díky značce než mechanikám. Pokud fanoušky Monty Pythona baví i marginální kousky jejich odkazu a nevadí jim lehce chaotická hratelnost, strávit u toho čtvrt hodiny v prohlížeči dává smysl. Ostatní mohou zkusit raději pustit Holy Grail.