Bedlam

Bedlam je čistá podívaná — doslova. Když si to v osmdesátém osmi spustíš na desky, padne ti do oka první věc: barvy. Pestré, syté, křičící barvy, jaké na PC v tu dobu běžně neviděl nikdo. Tohle není typická tmavá dungeonu jako u ostatních akčních her té éry.

Jde o arkádní akci, kde se pohybuješ po barevné mřížce a střílíš na příšery, které se vinou ze všech stran. Cíl je jednoduchý: přežít co nejdéle, sbírat bonusy a dát si poměřit se šéfy. Není tu žádný příběh, žádná zápletka — jenom vy, barvičky a hromádka protivníků, která se s každou úrovní zmnožuje a zrychluje.

Hraje se to na klik. Klávesnice, joystick — bez problémů. Postavička se pohybuje přesně, střelba je reaktivní, a tím pádem se všechny kule let v okamžiku, kdy jsi je vypustil. Žádné povinné zpoždění, žádné tajné kompenzace. To znamená, že když prohraje, je to tvoje vina, ne chyba hry. Bedlam tě neomlouvá — buď lepší, nebo zmizni.

Tahle hra byla průlomová v tom, jak se chovala k hardware. Autory bylo Asylum — studio, které přišlo s myšlenkou, že PC může být zábavou, ne jenom pracovní stanicí. Bedlam se stal jedním z prvních hitů, který ukázal, že na deskách běží i něco víc než textové aventury a šachy.

Dnes se Bedlam hraje hlavně v nostalgia. Mechaniky jsou přímočaré, až až kdy to bolí. Nové levely jsou zkrátka starší levely na vyšší rychlosti — žádná zvratů, žádného gimmicku. Na svou dobu to byla bomba, dnes to ale zakrní bez kontextu těch let.

Pokud tě zajímá, jak vypadala čistá arkádní zábava počátkem devadesátek bez zbytečného balastru, Bedlam stojí za vyzkoušení. V prohlížeči za pět minut máš radost, co se jmenuje — bez instalace, bez komplikací. Nic víc, nic míň. Přesně jak se to mělo dělat.