Když si přečteš název Bear Island, představíš si exotickou dovolenou. Realita byla jiná — tahle hra na ZX Spectrumu byla spíš jako večer se starým atlasem a mapu, kterou ses mohl spláchnout do záchodu. Přesto v ní bylo něco, co vázlo v paměti.
Bear Island je textová adventura v pravém slova smyslu. Nejde o grafiku, nejde o animaci — jde o slova. Napíšeš příkaz, hra ti odpověď. Prostředí se kreslí slovně, situace také. Jsi na ostrově, je tu něco tajemného, a tvůj job je posouvat se dál, sbírat objekty a řešit logické hádanky. Klasika, kterou nechvál nejnovější Mičurinova generace, ale která na Spectrumu fungovaly a byly levné na výrobu.
Hraje se pomalu. Zadáš „north", hra ti řekne, co vidíš. Zadáš „take" nebo „examine", a něco se stane nebo ne. Klíč je v tom najít správný slovní spojení — hra zná jen určité příkazy, a když neuhodneš slovo, která hledá, sedíš jako pořádný idiot. Dnes by to bylo frustrace, tehdy to byla norma. Hrály se to ostatně v tisících kopiích, chlapci u nás o tom ve školách diskutovali a hádali si, jaký příkaz dál.
Na Spectrumu se těmhle věcem říkalo „interactive fiction" a Bear Island byla průměrná zástupkyně druhu — nic příliš originálního, nic obzvlášť vybroušeného. Ovšem právě ta typičnost je zajímavá. Vidíš tu, jak se v osmdesátých a devadesátých letech hry dělaly — minimálně, funkčně, a spoléhaly se na fantazii hráče, který si představoval děj více než složitý obraz.
Dnes ji najdeš v emulátoru a přesně pochopíš, proč většina lidí zůstala u grafických adventur a text si vzala jen jako doprovod. Bear Island není špatná, jen nudná. Ale pokud se chceš podívat, jak to vypadalo, když se hra skoro celá děla slovníkem a logiku, je to zajímavá časová návštěva. Není to hra, která by tě strhl, ale je to hra, která stála za to.
old
