3D Maze of Gold

Když se na obrazovku vyloupne barevná krychle a zmizí v dálce, máš jasno — něco na Spectrumu právě vykouzlilo 3D perspektivu bez kouzel. 3D Maze of Gold je přesně tím experimentem, kterým herní průmysl v osmdesátkách zachvátla horečka. Zach vylezl ze své krabičky, teď to zkušují všichni.

Jednoduše: jdeš bludištěm, sbíráš zlaté předměty, snažíš se nezmizet v hloubi obrazovky. Na Spectrumu to znamená přímou 3D perspektivu s geometrickými tvary, které se blíží a vzdalují podle tvé pozice. Cíl není zrádný — oběhnout bludiště, posbírat, co se sbírá, a dostat se ven. Nehrozí ti tam jedovatí pavouci ani zombie, jen geometrické bludy a vlastní topografie.

Ovládání je přímočaré: pohybové klávesy, otáčení se bere jako samozřejmost. Hraje se to ale spíš jako puzzle než jako akcelerátor adrenalinu. Bludiště není tak seriózně nebezpečné, aby tě na každém kroku máčelo potem, přitom dost složité na to, aby ses v něm mohl ztrácet. Na Spectrumu, kde byl každý pixel bojovníkem za paměť, byl tohle dost svižný výkon — přímo tušíš, kolik matemáTiky bylo potřeba, aby se ty krychle pohybovaly bez sekání.

Dnes už to vypadá jako artefakt, který vypráví víc o době, než o své vlastní kvalitě. Není to průlom jako Battlezone nebo wolfenstein později, ale je to poctivý pokus učinit Spectrum 3D platformou. Hra není tutoriál, ani se tě nešimafuje — prostě se dostaneš do bludiště a pokud chceš vyhrát, musíš si poradit sám. Chladný přístup osmdesátek, žádná hesla, žádné mercy.

V prohlížeči si ji zahrneš třeba z nostalgie — abys pocítil, jak to bylo, když vynálezci her testovali hranice hardware za pár desítek kilobajtů. Nebude to nejzábavnější odpolední zábava, ale rozhodně víc než otřepané demo v startovacím menu. Je to čas strávený s předchůdcem všech dnešních 3D labyrintů.