Arcade Bonanza

Dvě hodiny hraní a pořád nevím, jestli je to skvělá hra, nebo jen soupis nápadů, které se nikdy nedočkaly porádného zpracování. Arcade Bonanza z roku 1987 je kolekce mini her pro DOS, která se chová spíš jako flipbook než jako konzistentní zážitek — každých pár minut skončí jeden režim a začne úplně jiný.

Půjde ti o řadu jednoduchých her na principu starých automatů — střílečky, logické úkoly, něco jako pinball nebo pacman variace. Nic originálního, ale princip byl jasný: když jednotlivé kousky nefungují, alespoň jejich množství udržuje hráče v klidu. Přepínáš se mezi režimy, sbíráš body, čekáš na to, kdy přijde něco zábavného.

Technicky to funguje. Grafika je typická DOS pastelie — jednobarevné pozadí, jednoduché sprity, kterým je vidět až do kostí, že jsou nakreslené co nejrychleji. Zvuk? Minimální pípání z vestavěného reproduktoru. Ovládání je přímočaré — šipky se vejdou všude, myš tady nikdo nečekal. Problém je jinde: jednotlivé minigamy nemají dostatek kusu, aby tě zaměstnavaly dlouhodobě. Po pár pokusech vidíš jejich dno a už to jen opakuješ.

Kouzlo těchto her v devadesátkách spočívalo právě v jejich marnosti — hráli jsi je v hospodě, protože tě zabraly na deset minut a pak si šel na pivko. Na vlastním počítači, kdy máš všechnu dobu na světě, jejich prázdnota kouká přímočaře do obličeje. Arcade Bonanza není zlá, jen nudná.

Dnes si ji zahraješ v emulátoru spíš ze zvědavosti — zjistit, jak to vlastně vypadalo — než ze skutečné chuti strávit s ní večer. Je to artefakt, který zajímá především historiky DOS her, všechny ostatní ať sáhnou raději po čemkoli jiném.