Wrath of Earth

Rok 1995, zásobník CD-ROMů praskající ve švech a já jsem nad tímhle titulem strávil víc času, než bych chtěl přiznat. Wrath of Earth tehdy prošla kolem většiny hráčů jako duch — nikdo ji moc neviděl, nikdo o ní moc nepsal a přitom tam něco bylo.

Jde o akční hru zasazenou do sci-fi prostředí, kde hráč bojuje na postapokalyptické nebo mimozemsky nepřátelské Zemi. Cíl je přímočarý — projít levelů, přežít, zlikvidovat co se hýbe. Žádná složitá zápletka, žádné morální dilemata. Střílíš, postupuješ, opakuješ.

Mechaniky jsou solidní základ bez velkých překvapení — pohled shora nebo izometrický pohled, střelba do různých nepřátel, sbírání předmětů a munice. Ovládání sedělo rukou zvyklé na tehdejší akční hry bez větších protestů. Problém je jinde: hra nemá moc co nabídnout navíc. Chybí jí ten jeden nápad, ta jedna věc, kvůli které si ji pamatujete za měsíc. Hratelnost funguje, ale nejede na vyšší obrátky, než musí.

Grafika byla pro rok 1995 průměr — ne ostuda, ale ani důvod, proč by si ji někdo kupoval místo konkurence. Sound Blaster odvedl svoji práci, zvukové efekty nezůstanou v hlavě. Wrath of Earth je přesně ten typ hry, který vydalo tucet studií v první polovině devadesátek — technicky funkční, žánrově čistokrevná, marketingově neviditelná. Pokud by tehdy dostala pořádnou distribuci a reklamní kampaň, možná by ji dnes někdo uváděl v jednom oddechu s jinými béčkovými klasikami. Takhle zapadla.

Dnes ji ocení hlavně sběratelé herní historie a ti, kdo rádi prohledávají propadliště devadesátkového CD-ROM boomu. Není to zjevení, které se vyplatí hrát kvůli hernímu zážitku jako takovému — ale jako časová kapsle a doklad toho, jak tehdy vypadal průměr, má svoji hodnotu. V prohlížeči si ji zahrajete za odpoledne a budete rádi, že existuje někde v archivu. Víc od ní nečekejte a nezklamete se.