Wayne's World. Dva chlapíci ze suterénu, kabelová televize a věčná otázka, co dělat, když nemáš peníze, ale máš sny. V roce 1993 byl film ještě čerstvý a Capstone Software rychle poznalo, že licence na Wayna a Gartha se může prodat i jako hra — bez ohledu na to, jestli je dobrá.

Hra není přímou adaptací prvního ani druhého filmu. Jde spíš o volnou adventuru postavenou na atmosféře značky — Aurora, Illinois, rocková hudba, partnerský humor dvou outsiderů, kteří se považují za hrdiny vlastního příběhu. Wayne a Garth jsou tady, jejich charakteristická mluva taky, a cel ten svět laciných amerických předměstí devadesátek drží pohromadě celkem přesvědčivě.
Hratelnost je point-and-click adventura, tedy žánr, který v té době táhli LucasArts a Sierra. Capstone nebyl ani jedno z nich. Ovládání je tuhé, logika hádanek občas závisí na kombinacích, které dávají smysl snad jen autorům, a rozhraní nepůsobí dojmem, že by ho někdo ladil déle než týden. Na druhou stranu — hra má svůj rytmus, dialogy fungují, a pokud jste tehdy fandili filmům, bylo to aspoň vizitka světa, ve kterém jste chtěli trávit čas.

Co si na hře pamatuji nejvíc, je pocit lehkého zklamání smíchaného s pobavením. Wayne a Garth jako hrdinové adventury dávají smysl — jsou to přesně ti dva, kteří by prochodili půl města kvůli pitomosti a nazvali to dobrodružstvím. Problém je, že hra samotná tu energii nenaplňuje tak, jak by mohla. Capstone byl znám tím, že dělal hry rychle na základě populárních licencí, a Wayne's World není výjimkou. Není to propadák, ale není to ani titul, který byste doporučili příteli bez varování.

Dnes ji dohraje asi jen ten, kdo má slabost pro éru, kdy každý film automaticky dostal herní zpracování bez ohledu na smysluplnost takového rozhodnutí. Jako historický dokument má hodnotu — je to přesný odlitek toho, jak vypadal středoproudý herní průmysl na začátku devadesátek, když ještě nikdo pořádně nevěděl, co point-and-click adventura od filmové licence vlastně má nabídnout. Party on, Wayne. Tenhle večer byl kratší, než jsme čekali.