Battleship

Bojová loď se ti potopí, když uhodneš její pozici na mřížce. Nic víc, nic míň. Battleship z roku 1998 je přímá digitální adaptace deskovky, kterou jsi možná hrál s kamarádem na papíře — jeden střílí na souřadnice, druhý hlásí, jestli zasáhl vodu nebo loď. Tady hraeš proti počítači na klasické osmkrát osmkové síti.

Na začátku si rozmístíš své lodě — různě velké jednotky od jedničky po pětici políček. Počítač dělá totéž. Pak střídavě házíte. Ty klikneš na políčko, program ti řekne hit či miss, ty si to poznamenáš a zkoušíš logicky odhadnout, kde zbytek potopené lodi přechází. Jakmile trefsíš jednu, začneš tahat okolo, dokud neseženneš všechna políčka jedné jednotky. Počítač hraje proti tobě stejně — když tebe zasáhne, střílí dál. Hra dodržuje klasické pravidlo: lodě se nesmí dotýkat ani rohy.

Grafika je elementární. Dvě mřížky vedle sebe, tvoje a počítačova, jednobarevné čtverce a čísla souřadnic. Barvy jako by si je vybral někdo, kdo neuměl kreslit. Zvuk? Ptaní se neptej. Hra je čistě logická a pomalá — nejde o akcí, ale o trpělivosti a dedukcí. Počítač není výjimečně chytrý, ale na amatéra stačí. Jde hlavně o to, abys si zapamatoval, kam jsi už střílel, abys netmavě koukal na mřížku a nezapomínal své údaje.

Battleship v dost devadesátkách znamenal "ať si zahrajeme deskovku bez papíru". Zajímavé řešení. Dnes? To je otázka, proč by to člověk dělal na počítači místo online s kamarádem nebo na papíře, když chce tu pravou hru. Digitální verze neměla co zlepšit — desková hra je už ideální pro své účely. Počítačový opponent je průměrný, takže chuť do toho zmizí po pár partiích.

Tahle hra má své místo: trénink logického myšlení, zdlouhavá postranní aktivita v práci, nostalgie na dobu, kdy byl počítač stále něco zvláštního. Pokud ti chybí únava z ráznějších her a máš rádi čisté logické problémy bez grafických vycpávek, v prohlížeči si ji klidně zahraj. Překvapí tě, jak je to hypnotické — a jak brzy nudné.