Video Poker Slot

Máš před sebou dos-ovský automat, který si hraje na poker. Není to hra v pravém slova smyslu, spíš pokus někoho z brzkých devadesátek, jak by taková věc mohla vypadat na PC. Video Poker Slot z roku 1992 je stroj, který si vezmeš, seřadíš karty a čekáš, jestli vyhrješ nebo ne. Nápad na papíře? Není špatný. V praxi to ale vypadá jako digitální automata z hospody, kterou by si nikdo neobjednal.

Hraješ jako klasický video poker — dostaneš pět karet, vybeřeš si, které chceš vyměnit, pak ti přijde nová kombinace. Cíl je prostý: složit vítězný poker. Kombinace se vyplácejí podle stupňů — pár, dva páry, tři stejné a tak dál až k royal flushu. Jako sázku vstupuješ peníze, která se pak buď vynásobí nebo ztratí. Kdyby to bylo víc, byl by to snad zajímavý tah — hrát mechanicky a čekat na štěstí.

Jenže právě v tom je problém. Mechanika jako taková funguje, ale okolo ní není skoro nic. Grafika je holá — text na černém pozadí, karty nakreslené jako z příslušenství k tiskárně. Zvuk? Jediný zvuk je ticho a občas pípnutí, jako by se počítač sám nudil. Nechybí tu tlačítka pro vsazení nebo potvrzení, všechno je ovladatelné z klávesnice, ale pocit je takový, že si vyzkoušíš jednu partii a pak si najdeš něco jiného.

V roce 1992 bylo video pokerem nová věc i na PC, a tenhle pokus asi vznikl spíš jako doplnit portfolio někoho, kdo chtěl mít v nabídce „klasické hazardní hry". Není to špatné v tom smyslu jako příšerné — prostě to není nic. Není tu dynamika, nejsou tu příběhy, není tu ani pořádný vizuál. Je to jen mechanika bez soli.

Dnes to funguje jako kuriozita — pokud chceš vědět, jak vypadal pokus o video poker na prvních domácích počítačích, můžeš si to kouknout. Trvá to pět minut, pointa je jasná. Ale aby sis to fakt hrál? To by musel být člověk buď blázen do historických kuriozit, nebo by si musel chtít vyzkoušet úplně všechno, co se kdy na dos-u psalo. Jinak je tady místo spíš pro tituly, které se svým omezením dělaly víc zábavného.