Upir

Upír na Spectru — to není žádná grafická podívaná, to je čistý Game Over screen a zvuk jako starý transformátor. Hra se tváří jako akční plošinovka s prvky adventury, kde se prolézáš nějakou kastelskou temnotou a snažíš se přežít. Jednoduché, surové, bez okolků.

O co jde? Klasika osmdesátých let — jsi nějaký hrdina (nebo spíš jeho naprostý minimální příslušenství) a musíš se dostat přes úrovně plné nepřátel, různých překážek a patrně nějaký cíl na konci. Spectrum znamená monochromní grafika, blikajícího pixely a maximální úspornost v animacích. Tady se to nesnaží být pěkné, chce být hratelné.

Hraje se to jednoduše — pohybem a skákáním se snažíš vyhýbat věcem, které tě zabíjejí. Ovládání je typické pro dobu — direction a FIRE na joystick, případ od případu. Není tu žádná složitost, žádné kombinace. Jen reflexy a pamět. Hra se nezlomí, když jsi pomalý, ale rozhodně tě potrestá, když nejsi přesný.

Upír patří mezi tisíce her, které se na Spectru vydaly a které dnes životu nechybějí. Nebyla hit, nebyla revolucionární. Je to jeden z tisíců pokusů, kdy si kdosi řekl: udělám si plošinovku. Někdy se trefili, někdy ne. Tenhle titul se ztratil v šumu dějin, a není divu — je to průměr bez hvězd.

Dnes má smysl ji zkusit spíš jako vzorec doby než jako zábavu. Pokud tě baví retro plošinovky a máš ráda to, jak se hrálo dřív bez učesh a tutoriálů, možná se ti líbit bude. Emulátor, pár minut hraní, zvuk toho starého Sound Synthesizeru, a pak si jdeš dělat něco jiného. Nic vás z toho nezmění, ale nebudeš litovat, že jsi se tam podíval.