Léto 1993, já sedím u kamaráda před jeho 486kou a do repráku burácí to nezaměnitelné téma od Brada Fidela. Terminator 2 byl tehdy ještě čerstvá záležitost — film z roku 1991 pořád žil v hlavách všech kluků, co měli aspoň trochu rádi výbuchy a chromové roboty. Takže když přišla tahle pecka, nebylo o čem přemýšlet.

Terminator 2: The Arcade Game je přeport stejnojmenného automatu od Midway z roku 1991, který se na PC dostal v roce 1993. Jde o typický light gun shooter — přesněji jeho desktopovou adaptaci, kde místo pistole mačkáš myš nebo klávesnici. Celý příběh sleduje linii filmu: bráníš Johna Connora, likviduješ terminátory a T-1000, snažíš se přežít vlnu za vlnou mechanoidů Skynet. Není tu co přemýšlet, není tu žádná hloubka. Je tu jenom střelba.
Hratelnost je přímočará jako Schwarzeneggerův dialog. Mířit, střílet, přebíjet, přežít. Automat měl výhodu fyzické zbraně v ruce — na PC tohle funguje o dost hůř a ovládání myší nikdy nepůsobilo tak přirozeně jako v arkádě. Kdo hrál na klávesnici, ten ví. Pohyb kurzoru po obrazovce dává smysl, ale ten plynulý tok střelby z automatu se prostě nedá plně přenést domů. Přesto hra baví, protože tempo je brutální a grafika pro rok 1993 na PC obstojná — digitalizovaní herci, exploze, strhující zvuk.

Co si z ní pamatuji nejlíp, je ten pocit škody. Věděl jsi, že v herně je to lepší. Věděl jsi, že ti něco chybí. A přesto jsi hrál dál, protože tohle byl Terminator a nic jiného tě ve středu večer doma nečekalo. Midway měl s portováním arkád na PC tradičně smíšené výsledky a tenhle případ to potvrzuje — ne propadák, ale viditelný kompromis. Dnes hra zestárla slušně: graficky se na ni dá dívat, zvukově ještě pořád funguje, ale herní hloubka je přesně taková, jakou od automatu z roku 1991 čekáš — nulová.

Dnes sedne tomu, kdo chce dvacet minut čistého odreagování bez instalace, tutoriálu ani inventáře. V prohlížeči ji rozjedete přes DOS emulaci na archive.org a já nezaručuji, že vydržíte déle než půl hodiny — ale těch půl hodiny bude dobře strávených. Zvláště pokud si k tomu pustíte soundtrack z filmu a zavzpomínáte, že existovala doba, kdy digitalizovaná tvář Arnolda Schwarzeneggera na obrazovce byla vrchol zážitku.