Street Ball

Rok 1993, Softdisk Publishing vydává Street Ball. Jenže pokud jste měli dobrý postřeh, mohlo vám být povědomé — a mělo, protože ta hra vyšla už jako Paragon v roce 1991. Totožné úrovně, totožná grafika, totožné všechno. Titulní obrazovka se změnila, zbytek zůstal beze slova stát.

Kořeny hry sahají ještě dál — původní titul pochází z Commodore 64 z roku 1988, kde se v různých vydáních skrýval pod různými názvy. DOS verze, která přišla s portováním na PC, tohle zásadně překopala: místo jednoobrazovkových levelů nabízí vertikálně i horizontálně scrollující prostředí, takže oproti skromné předloze jde o znatelný posun. Žánrově je to akční arkáda — míč, překážky, cíl někde na druhém konci úrovně.

Hratelnost je přímočará. Ovládáte hráče, pohybujete se, vyhýbáte se překážkám a soupeřům, snažíte se dostat míč tam, kam patří. Nic, co by vyžadovalo manuál. To má svoji cenu — v roce 1993 se to dalo pustit a za pět minut jste věděli, co děláte. Nevýhoda téhle jednoduchosti je, že hloubka chybí, a to se v delším sezení začne projevovat. Obtížnost roste, variace spíš nestačí.

Co se ale nedá přehlédnout, je samotný fakt znovuvydání. Softdisk nezměnil prakticky nic. Žádné nové úrovně, žádná vylepšená grafika, žádná opravená mechanika — jen jiné logo na úvodní obrazovce a nová krabička. V roce 1993, kdy na DOS vycházely tituly, které posouvaly žánry dopředu, to byl přinejmenším odvážný obchodní tah. Méně dvorně řečeno: recyklát prodaný za plnou cenu.

Dnes Street Ball sedne komukoli, kdo má zájem o čistou arkádovou jednoduchost bez tutoriálů, cutscén a pěti úvodních obrazovek s logem enginu. Hra funguje v prohlížeči přes DOSBox emulaci bez problémů, spustí se rychle a nároky na pozornost jsou nízké. Ideální na čtvrt hodiny, pak ji klidně zavřete. Jako historický artefakt je zajímavá spíš coby příklad tehdejší vydavatelské praxe než coby vrchol žánru.