Speedball

Rok 1988, Bitmap Brothers, a já tehdy nevěděl, co je to „futuristický sport" — ale ta hra mi to ukázala dřív, než jsem stihl přečíst manuál. Speedball byl brutální a přímočarý jako loktem do obličeje.

Jde o sportovní akci zasazenou do budoucnosti, kde se hraje varianta házené nebo florbalu — jenže bez pravidel a s explicitní snahou soupeře vyřadit ze hry fyzicky. Aréna je uzavřená, hráči kovem oválení, a míč letí rychlostí, která na monitoru CGA nebo EGA vypadala tehdy celkem dechberoucí. Cílem je prostě dát víc gólů než soupeř, ale cesta k nim vede přes zbytek protihráčova týmu.

Ovládání bylo jednoduché — pohyb, přihrávka, střela, faul tělem. Žádná hluboká taktika, žádné formace. To byl záměr, ne nedostatek. Bitmap Brothers stavěli na okamžitém adrenalinové uspokojení, na tom, že každý zápas trval pár minut a skončil buď vítězstvím nebo frustrací. AI nebyla nijak oslňující, ale na jeden zápas si na ni nevzpomeneš. Na Amigu měla hra lepší grafiku i zvuk — PC verze z roku 1988 to zvládla s vizuálně skromnějšími prostředky, a to se musí přiznat nahlas.

Speedball dnes stojí trochu ve stínu vlastního pokračování z roku 1990, které graficky i herně posunulo sérii výrazně dál a zůstalo v paměti generace mnohem pevněji. Jedničku si pamatujeme hlavně proto, že přišla první a položila základ — ten nápad s krutým sportem budoucnosti, kde se tělesná újma počítá jako taktika. To bylo v roce 1988 dost čerstvé a dost přitažlivé. Dnes samotná hra zestárla viditelně: postrádá hloubku, variabilitu i tu grafickou sílu, kterou tehdy měla jen na jiných platformách.

Komu dnes Speedball sedne? Hlavně těm, kdo si chtějí projít sérii od začátku a pochopit, kde se vzal ten svět ocele a násilí. Nebo těm, kdo mají rádi kratičké arkádové záblesky bez nutnosti cokoliv studovat. Jako historický artefakt má smysl, jako výzva na odpoledne — to raději sáhněte rovnou po dvojce. Ale tenhle začátek rozhodně nemusíte přeskočit.