Magic Pockets

Bitmap Brothers v roce 1992 neuměli dělat ošklivé hry. To byl fakt, který platil spolehlivě jako zákon. Magic Pockets vypadal na první pohled jako pohádka pro školáky, ale schoval za tím naivním obalem překvapivě tuhý platformer, u kterého jsem tehdy strávil víc večerů, než bych byl ochotný přiznat.

Hrajete za malého chlapce s kouzelnou kapsou, do které se vejde prakticky cokoliv. Svět se dělí do čtyř prostředí — jeskyně, džungle, jezero a hory — a každé přitočí šroub o kousek dál. Začínáte v jeskyních, kde si zvykáte na rytmus hry, a v tu chvíli to působí skoro přívětivě. Pak přijde džungle a zjistíte, že Bitmap Brothers přívětiví nejsou.

Mechanika je prostá: sbíráte předměty ze světa a vzápětí je házíte po nepřátelích. Žádné meče, žádné zbraně — jen to, co najdete po cestě. Ovládání na PC fungovalo dobře, pohyb postavy měl tu správnou váhu, kterou Bitmap Brothers uměli dodat i tehdy, když portovali z Amigy. Problém je, že hra nemá velkou variabilitu — sbírej, hoď, přesuň se dál. Po čase začne rutina trochu skřípat, zvlášť v pozdějších úrovních, kde vás spíš testuje trpělivost než reflexy.

Co Magic Pockets zachraňovalo, byl vizuál. Bitmap Brothers měli rukopis, který šlo poznat na první pohled — syté barvy, pečlivě nakreslené sprity, animace s grácií. Na DOSu v roce 1992 to bylo něco, na co se nezapomínalo. Hudba šla ruku v ruce s grafikou, i když z PC reproduktoru to samozřejmě znělo jinak než z Amigy, odkud hra pocházela. Hra naštěstí dávala průběžně kódy úrovní, takže každý pokus o postup nezačínal znovu od úplného začátku — malá slitovnost, ale v té době cenná.

Dnes Magic Pockets sedne hlavně těm, kteří chtějí ochutnat estetiku Bitmap Brothers a nevadí jim, že hra nemá ambice být víc než solidní, krátký platformer. Čistá nostalgie bez zbytečných komplikací. V prohlížeči se spustí za minutu a první úroveň vám ukáže přesně to, co dostanete — ne víc, ne míň.