Mountain Bike Racer

Horské kolo v roce 1990 bylo věc. Na sídlišti se po jednom shánělo, v obchodě ho nebylo, a kdo ho měl, byl bůh. Mountain Bike Racer tohle vycítil a nabídl to, co reálný život většině z nás nedával — aspoň virtuální jízdu po kopcích, i když na monitoru s rozlišením, které dneska neuvidíte ani v noční můře.

Jde o jednoduchou sportovní hru pro DOS, kde sedíte na kole a jedete ze svahu dolů nebo po trase plné překážek. Žádný příběh, žádné cutscény, žádný kontext navíc. Cíl je jasný jako facka — projet trasu co nejrychleji, nevyletět ze sedla a dojet do cíle dřív než čas nebo soupeř. Někdy obojí najednou.

Ovládání je přesně takové, jaké byste čekali od sharewarového titulu z přelomu dekády — pár kláves, žádná extra konfigurace, a buď to funguje, nebo ne. Hra se vykresluje ze strany nebo z pohledu třetí osoby, podle verze a části závodu, grafika je blockovitá, ale v roce 1990 to byl standard. Co trochu překvapí, je pocit z fyziky — kolo skutečně reaguje na terén, na sklon, a pokud přeženete brzdy nebo naberete špatný úhel, skončíte v písku. Tohle nebylo samozřejmé. Spousta tehdejších sportovních her se fyzice vyhýbala jak čert kříži.

Mountain Bike Racer dneska není hra, která by nějak zásadně překvapila. Obsahu je málo, opakovatelnost střední a po pár trasách vidíte, co vás čeká. Ale v kontextu roku 1990 to byl titul, který se šířil na disketách mezi kamarády a hrálo se ho na přestávkách nebo po škole, protože se dal spustit rychle, nezabíral moc místa a šlo do něj skočit rovnou. To tehdy nebylo málo. Zestárlo na tom skoro všechno — grafika, rozsah, zvuk ze systémového reproduktoru, který vydával spíše pípání než hudbu. Ale základní smyčka — nastartovat, jet, nevypadnout — funguje pořád.

Dneska si ji zahrají hlavně ti, co si chtějí připomenout, jak vypadal sportovní titul v éře, kdy slovo „simulace" znamenalo cokoli lepšího než nula a jednička. Nebo ti, co v devadesátkách jezdili na skutečném MTB a pamatují si, jak voněl ten gumový grip na řídítkách. V prohlížeči přes DOSBox emulátory běží bez problémů, ovládání zvládnete za dvě minuty a nostalgie přijde o minutu dřív. Neočekávejte zjevení. Ale nebudete ani zklamaní, pokud víte, do čeho jdete.