Rok 1992, italské studio Simulmondo a hra, která se tvářila, že na PC konečně dostaneme pořádný boxing. Žádné abstraktní panáčky z boku, žádné pixely velké jako cihly — tohle mělo být 3D. A víte co? Na tehdejší poměry to byl docela slušný slib.

3D World Boxing je sportovní simulátor boxu, kde si vyberete mezi rychlým exhibičním zápasem dvou boxerů nebo postupem přes turnajové mistrovství. Nic víc, nic míň. Žádná kariéra, žádný trenér, žádný příběh o chlapci z ulice, který si to proboxuje na vrchol. Jen ring, dva chlapi a hodně úderů.
Největší přednost hry je ta, kterou zmínil už každý, kdo ji někdy spustil: jde se na věc okamžitě. Pár stisků klávesy a jste v ringu. Bez tří obrazovek s varováními, bez nastavování zvuku v pěti podmenu, bez čekání, až se načte úvodní animace s logem vydavatele. V roce 1992 to nebylo samozřejmé. Samotné souboje se odehrávají z pohledu za boxerem, takže vidíte záda svého svěřence a před ním soupeře — odtud to „3D" v názvu. Pohyb, krytí, různé typy úderů — základ je pokrytý. Hlubší taktika se ale příliš nerozvine, a po chvíli zjistíte, že většina zápasů sklouzne k opakování stejné kombinace, která prostě funguje.

Co hře zestárlo nejhůř, je právě ta mělkost. AI soupeřů se chová předvídatelně a rozdíl mezi soupeři spočívá hlavně v číslech, ne v odlišném stylu boje. Grafika vypadala impozantně na screenshotech v časopise Score, ale v pohybu jsou animace trhané a postavy působí jako nafukovací panáci na ringu. Zvuk ze Sound Blasteru — typické mlaskání úderů a dav v pozadí — byl na svou dobu přijatelný, dnes je to jen kulisa. Simulmondo tehdy dělal zajímavé věci pro italský trh, ale na technické zpracování velkých amerických studií tohle nestačilo.

Přesto si 3D World Boxing pamatujeme. Byl to jeden z mála boxerských titulů na DOS, který aspoň naznačoval, jak by mohla disciplína vypadat ve třech rozměrech, než přišly pozdější hry a ukázaly, jak se to dělá správně. Dnes sedne hlavně těm, kdo chtějí strávit čtvrt hodiny s něčím, co nespustí žádnou instalaci a nepožaduje tutorial. Jednorázový exhibiční zápas, pár rund, konec. Jako retro kuriozita to obstojí. Jako boxing rozhodně ne.