Brutal Sports Football

Rok 1993, já sedím u monitoru a přemýšlím, co se to vlastně děje na obrazovce. Hráč s mečem právě useknul soupeři hlavu, sebral míč a vstřelil gól. Tleskám.

Brutal Sports Football od Teque Software je sportovní hra jen v tom nejvolnějším smyslu slova. Dva týmy, jeden míč, dvě brány — a tím veškerá příbuznost s konvenčním sportem končí. Inspirace je někde na pomezí amerického fotbalu a té brutální fantazie, která každého chlapce v deváté třídě přiměje navrhnout vlastní pravidla, kde je všechno povoleno. Rozhodčí tu chybí. Záměrně.

Hra se ovládá jednoduše, což byl v roce 1993 u akčních sportovků standard — joystick nebo klávesnice, pár tlačítek, žádné zdlouhavé tutoriály. Po hřišti se válí zbraně, štíty, bomby a různé předměty, které lze sebrat a použít na soupeře. Výsledek je předvídatelný: krev, odlétající končetiny a občas i skutečný gól, pokud se na to vzpomenete. Taktika se dá shrnout jako „rychleji doběhni k meči než oni." Hloubku tedy nehledejte, ale ani nebyla slibována.

Co hře vydrželo a co ne? Vizuálně šlo o solidní práci na svou dobu — sprity jsou čitelné, animace pohybu slušné, a ta krev evidentně plnila roli tehdy módního šoku, který prodával krabice v obchodě vedle Mortal Kombatu. Dnes tahle provokace samozřejmě nikoho nepobouří. Horší je, že hraní dvou hráčů na jednom počítači bylo tehdy srdcem celé zábavy. Sám proti AI vydrží člověk překvapivě krátce — umělá inteligence není nijak sofistikovaná a opakování herní smyčky se dostaví rychle. Hra prostě byla navržená jako party záležitost a nikdy to nepředstírala.

Dnes si ji přehrajete za jedno odpoledne s někým, kdo sedí vedle vás a jemuž nevadí sdílená klávesnice. Jako nostalgický artefakt doby, kdy herní rating ještě nebyl samozřejmostí a vývojáři mohli nacpat cokoliv do krabice s výmluvným názvem, má Brutal Sports Football svůj smysl. Jako hlubší herní zážitek ne. Ale dost her z té doby má tuhle dualitu — zapamatuješ si je, přestože víš proč.