Secret Agent

Střílíš do cílů, které se ti objeví na obrazovce, a musíš být rychlejší než tvoje reflexy. Secret Agent z roku 1992 je jednoduchá logická střílečka, kde tě čeká série statických scén a čím dál tím více chaotických situací. Není v tom žádná zápletka, žádný příběh — jen přesnost a čas.

Hra běží na principu rychlé reakce. Na obrazovce se objeví terčíky nebo postavy, kterých se máš zbavit, a ty tlačíš klávesu rychle, chytrost nestačí. Tady se nejedná o plošinovku v klasickém slova smyslu — hra je spíš osobitou směsicí arkádové logiky a disciplíny. Jednotlivé úrovně se liší počtem a rytmem terčů, a s každou další se tempo zvyšuje. To, co je na začátku zvladatelné, se postupně stává cvičením v trpělivosti a opětovných pokusů.

Grafika je podle doby solidní — jednoduché pixelartové postavy, minimalistické pozadí. Zvuk je tu víc pro efekt než pro atmosféru, ale vlastně to k tomuto typu hry stačí. Ovládání je přímočaré, což znamená, že chyby jsi způsobil ty, ne hra. To je někdy fyzicky bolestivé, když víš, že tvůj prst byl o milimetr pozdě.

Secret Agent z devadesátek patří spíš do kategorie hodin zabitých s hrubým smyslem pro humor. Není v tom finesse ani elegance, jen upřímná soutěž mezi tebou a obrazovkou. Dnes si ji zahraješ vlastně právě proto, že je tak surová a bez jakýchkoli omáček. Ty jsi buď na tom terčíku, nebo nejsi.

Pokud tě zajímá, jak se hrálo v té době bez tutoriálů a bez milosrdenství, Secret Agent je přesně to. Najdeš si ji snadno online, otevřeš v prohlížeči přes emulátor a máš tady retro realitu bez cukrování. Není to oblíbená hra, ale je to upřímná.