Renegade

Tvůj člověk se jmenuje Kane a vypadá na to, že má s městem důvod být nevyrovnaný. Renegade je beat'em up z roku 1988, kdy se takovým věcí právě začínalo hrát na domácích počítačích, a tenhle kousek od Taita je rozhodně tvrdší než, co jsi do té doby znal z arcád.

Jdeš jednoduše dopředu po ulici a všechno, co se ti postaví do cesty, musíš zbít. Není na to trik. Nejde o žádný složitý kombo systém nebo čtení vstupů soupeře. Máš pár úderů, kopnutí a chvat, kterým můžeš srazit protivníka na zem. Prostě tam jdeš a tlučeš. Hra má pět levelů, v každém obcházíš skupiny delikventů, a pak přijde boss. Jednoduchý.text, jednoduchý život.

Grafika je pixelová, postavy nejsou velké, ale rozumí se, kdo je kdo. Animace pohybu jsou korektní, hlášky postav jsou legionářské a dlouhé — když tvůj hrdina někoho srazí na zem, ještě chvíli se tam převaluje. Zvuk? Soundblaster to nebude popisovat do konce života, ale jsou tam bouchací efekty a hudba, která si připomíná, že ještě nejsi mrtvý. Ovládání reaguje slušně, co zadáš, to se stane, bez zpoždění, bez překvapení.

Problém je, že po patnácti minutách víš, co všechno umíš, a zbývajících čtyřicet minut je jen opakování. Nepřibývá tě nový typ nepřítele, který by tě donutit měnit taktiku. Bossové nejsou chytřejší, jen silnější. Po chvíli to víc než hrou začíná být procházkou. Jednoduché hry nemusí být špatné, ale tyhle si nejsou vědomé svého limitu — tváří se, jako by měly hloubku, kterou nemají.

Renegade má svoje místo v historii. Byla jednou z prvních solidních adaptací uličního beat'em upu na PC, a na konci osmdesátek to rozhodně nestálo za opovržení. Dnes je to spíš artefakt doby, kdy se hrálo jednoduše a hra trvala tak dlouho, jak dlouho měla. Není to nijak obzvlášť špatné, není to ani nijak obzvlášť inspirující. Prostě tu je, tlučeš a jdeš dál.

Kdo si ji chce zahrát? Člověk, který chce vidět, jak tahle věc vypadala, než si ji zjednodušili dalších dvacet let. A taky ten, komu vyhovuje, když je víc důležitý pocit něčeho děláného bez naschvál, bez deseti vrstev systémů. Tady to máš čisté — jdi a tlučeš. Pro staršího hráče může být docela uklidňující.