Quick Load

Když si vezmeš Spectrum a chceš se pocvičit v něčem, co tě neunavuje, ale také tě pořádně nezajímá, Quick Load je přesně ten typ hry, která se mezi ostatními ztrácí. Není to příběh, není to puzzle, není to ani pořádná strategie – je to zkrátka něco, co se dá najít v arhivech a koupit za pár korun na bazaru.

Jde tu o minimalistickou záležitost, která si hraje na to, že v osmdesátkách bylo načítání her z pásky zoufalou věcí. Spectrum uživatelé čekali desítky minut, aby se hra vůbec spustila. Quick Load by měla být nějakou reflexí na tohle, hrou o samotném procesuLoadIngu – což by byla zajímavá meta, kdyby to bylo provedeno s nástrahami a absurdními situacemi. Místo toho se tu pohybuješ v šedivém prostředí bez velkého dramatického napětí.

Ovládání je jednoduché, grafika minimální. Nejde tu o to, aby tě hra chytila za hrdlo – spíš o to, aby ti ukázala, jak fungoval herní průmysl v době, kdy byly počítače těžké na software a lehké na představivost hráče. Dnes to působí jako školní projekt, kterému chybí ta poslední třída fantazie.

Na Spectru se hrála spousta her s větší ambicí, lepšími mechanikami a výrazně zajímavější zápletkou. Quick Load zůstává kuriozitou – zajímavou maximálně pro sběratele historie počítačů, pro nikoho jiného ne. Neznamená to, že by byla špatná; je to prostě hra, která překvapením nejsou a zábavou taky moc ne.

Dnes, když si ji spustíš v emuláoru nebo online, pocítíš především nudu a tendenci koukat na hodiny. Existují stovky lepších her z Spectra, kterým bys měl dát přednost. Quick Load je pro archiváře, ne pro hráče.