Quatris II Gold

Když se Tetris unavil a všichni čekali na něco nového, přišel Quatris a řekl: „Já to vezmu po svém.“ Druhý díl, Gold, už měl pořádné sebevědomí — byla to doba, kdy se do DOSovky hodilo přidat parádní grafiku a několik nových triků.

Jde v podstatě o puzzle, kde padají barevné bloky a ty je skládáš do řádků. Základní myšlenka zůstala stejná jako v osmdesátkách, ale Quatris II hrál svou vlastní hru. Byla v tom jistá originalita — jednak v tom, jak se bloky chovaly, jednak v grafickém stylu, který se snažil být poutavější než klasický Tetris. Hra běžela plynule, a pokud jste nebyli puristé, měli jste si co užít.

Ovládání bylo jednoduché, což je u puzzle správně. Posunuj blok, otáčej ho, pusť dolů. Žádné zbytečné vymýšlení. Grafika tohohle typu byla na devadesátky slušná — barevná, ale zároveň ne taková paráda, která by ukusovala výkon. Na tehdejších počítačích běžela bez zadrhnutí. Zajímavý byl nárůst tempa — čím déle hraješ, tím rychleji bloky padají, což vytváří ten správný stres.

Quatris II Gold se nezapsal do povědomí jako Tetris nebo Puyo Puyo, ale to není kritika — prostě to bylo férové zpracování téhož nápadu. Některé puzzle hry se naučí jediný trik a pak ho pořád opakují. Tohle mělo alespoň ambici nabídnout variace a trochu jiný pocit z hraní.

Dnes se na něj podíváš spíš z nostalgie — když chceš vzpomínat na devadesátky a když tě samotný Tetris neuspokojuje. V prohlížeči se hraje bez problémů a po pěti minutách víš, proč sis to spustil. Nejde o geniální věc, ale ani o trapnou napodobeninu. Je to prostě hra, která si v té době zasloužila být hrána.