Ultizurk 3 - The Guildmaster's Quest

Když se při hraní logické hry začneš cítit jako mladý čaroděj, který fakt neví, kudy kam, víš, že si sedl na správné místo. Ultizurk 3 z roku 1995 tě vrhne do světa puzzle her v RPG kostýmu — kombinace, která v devadesátkách vypadala originálně, dnes si ji musíš připustit trochu zvláštní.

Jde o mix turn-based RPG a logických úloh. Postava se pohybuje po herní ploše, sbírá předměty, řeší hádanky a střetává se s nepřáteli — ne však prostřednictvím klasického boje, nýbrž řešením logických prvků. Každá setkání je vlastně puzzle, které se musíš naučit číst a řešit. Hra ti postupně odkrývá složitější kombinace, takže začátek je lehčí, ale brzy ti mohou zůstat záhady visící ve vzduchu.

Ovládání je přímočaré — pohyb kurzorem či klávesami, klikání na prvky. Grafika je typicky osmdesátiletá, s jednoduchými sprity a minimalistickým designem, který spíš teoreticky podporuje atmosféru mysteriózního světa, v praxi ti ale detailů ukazuje málo. Největší výzvou je pochopit, co od tebe hra chce. Popis úkolu je často vágní, a když pak skončeš v slepé uličce bez možnosti se vrátit, je to frustrující. Puzzle nejsou zcela jasně vysvětleny, což může být zámys, ale stejně to bolí.

Ultizurk 3 je svou dobou — ambice byla větší než realizace. Kombinace RPG a logiky zní lépe v teaseru než v hraní, protože obě části se navzájem brzrdí. Grafika a zvuk nejsou relevantní, interface zase občas překáží. Zůstala jsi ale součástí určité retro-experimenty, kdy si vývojáři troufali na věci, které dnes málo kdo zkouší.

Dnes si ji zahraješ, pokud tě lákají puzzle hry s RPG atmosférou a neodradí tě nejasné instrukcemi ani grafika, která je raději funkční než hezká. V prohlížeči ji najdeš na archivech věnovaných starým PC hrám — není to hit, ale je to zajímavý kousek z doby, kdy se experimenty přímo v herním kódu počítaly za odvahu.