Ultizurk 2 - The Shadow Master

Úroveň obtížnosti se dá v menu nastavit na šest stupňů, což slibuje dlouhodobější zábavu. Ultizurk 2 tě vezme do temného světa, kde jsi postaven proti Shadow Masterovi a jeho sloužícím. Jde o slušný kus dungeon crawleru z počátku devadesátek — těch her bylo víc, ale ne všechny si zasloužily druhý díl.

Hra tě pustí do první osoby a já vím, že to zní jako labyrint na papíru. V padesátých svých počítač nebyl zrovna silný, takže grafika se dá nejlépe popsat slovem „návrh". Stěny v různých barvách, nepřátelé, kteří vypadají jako plastové figurky, textura, kterou bys mohl vyčíst od fyzické textury vlhké betonu. To všechno ale v jednotlivých chvílích funguje — svět se dá orientovat bez mapy, průběh je jasný bez tutoriálu.

Bojuješ s různými tvory, sbíráš si věci do inventáře a postupuješ dál. Ovládání není nic složitého — kurzorové klávesy, mezerník na útok. Rytmus střídá chvíle, kdy něco sleduješ, s chvílemi, kdy se rozhoduješ. Magie a kouzla se učí a spotřebovávají, takže nejsi jen řezník. Obtížnost je ale proměnlivá — někdy ti padne na hlavu skvadra nepřátel, jindy se chvíli nudíš.

Ultizurk 2 se nejví hlasitěji. Hraje se v tichosti, která až chvíli slyšíš jen vlastní dýchání a zvuky kliků. Není to horký tip ani pamětihodná hra, kterou bys všem doporučil — je to spíš takový tichy lepidlo, kterým se dají zabít desítky hodin. Pro dungeon crawlery platí, že jednu přehraju a pak si ji pamatuju jako určitý pocit, ne konkrétní scény.

Dnes sedne všem, co si chtějí ověřit, jak obludami prášená byla devadesátá léta. Není to žádné vrcholné dílo, ale v prohlížeči se spustí a svým způsobem tě chytí — rozhoduje o tom, jestli máš chuť na pomalý, sebezapomínající průběh bez příběhu. Starší hry tohohleho typu často mají více kouzla v jednoduchosti než moderní indie tituly v aspektech.