Matma

Když si člověk vezme joystick a objeví na disketě něco se jménem Matma, čeká ho buď edukativní zábava nebo trest za špatné známky. Tady to bylo obojí zároveň.

Matma je didaktická hra pro ZX Spectrum, která se tvářila jako tréning matematických dovedností. Počítadlo, sčítání, odčítání, násobení — klasický školitel z osmdesátek, kterému se dnes říká edutainment. Hra ti házela příklady a ty jsi musel vymyslet správný výsledek, zatímco na obrazovce probíhala nějaká primitivní akce nebo animace, která měla býti motivací. Tlak času, skóre, levely — všechno tam bylo, aby se učení zdálo méně nudné.

Hraje se to jednoduše, což neznamená příjemně. Zadáš číslici za číslicí na joysticku nebo klávesnici, hra zkontroluje, a pokud máš pravdu, posunuješ se dál. Chybíš-li, padáš o bod. Animace jsou co nejprimitivnější — pár řádků, pár pixelů, nic, co by tě upoutalo déle než vteřinu. Ovladatelnost je přesně taková, jakou byste čekali od osmdesátkové edukativní věci — funkční, ale ne zrovna poutavá. Smysl je ten: co chvíli cvičíš, co chvíli vidíš na obrazovce něco hejbavého, a tvůj mozek si myslí, že se baví.

V těch letech takové věci fungovaly, protože nebylo moc co brát. Matma nebyla známá animátor průmyslu, nebyla designerský hit, ale byla tady a fungovala. Spectrum majitelé ji totiž dostávali jako školní pomůcku nebo ji koupi rodiny na základě doporučení učitele. Dnes se na ni podíváme a vidíme, co to bylo — výcvik s nejjednoduššími efekty a bez jediné snahy o zábavu navíc.

Zahrát si ji dnes znamená vrátit se do doby, kdy počítač sloužil jako interaktivní sešit a nic víc. Není v tom vůbec nic špatného — Matma dělá, co měla dělat. Pokud tě zajímá, jak vypadaly edukační hry na Spectru a neočekáváš z ní zábavu jako z Jetpac nebo Manic Miner, zjistíš, že skromnost má svůj půvab. Jako svědectví doby to stojí za prohlédnutí. Jako zábava? To už si vezmeš radši něco jiného.