Lure of the Temptress

Rok 1992, léto, a já sedím před monitorem s tím typickým oranžovým svitem. Na disketách přijela hra od tehdy naprosto neznámého studia Revolution Software — a hned první obrazovka mi řekla, že tohle nebude obyčejná věc. Temná kobka, humanoidní stráž za mřížemi, žádné ruce za záda a přemýšlej.

Lure of the Temptress je klasická point-and-click adventura zasazená do středověkého fantasy světa. Hrajete za prostého venkovana jménem Diermot, který se ocitne ve vězení poté, co jeho vesnici ovládnou Skorlové — podivná humanoidní stvoření sloužící záhadné čarodějnici Zanthii. Záchrana města, útěk z kobky, odhalení intrik. Nic, co by vás vyrazilo z křesla zápletkovou originalitou, ale jako rámec pro adventuru to tehdy plně stačilo.

Ovládání je čisté: levé tlačítko myši provádí akci, pravé ji mění — procházíte ikonou ruky, oka, úst. Žádný seznam příkazů, žádné psaní. Na rok 1992 svižné a přehledné. Revolution ale přidal něco, co ostatní tehdy moc nedělali — postavy s vlastní rutinou. NPC chodí po světě, mají svůj rozvrh, a pokud někoho nechytíte ve správnou chvíli, musíte čekat nebo ho najít jinde. To dávalo městu jistou živost, i když AI někdy zabloudila doslova do rohu a tam přešlapovala do nekonečna. Dobová technologie má své meze.

Grafika tehdy působila solidně — detailní pozadí, plynulejší animace postav než u mnoha konkurentů. Engine Virtu byl Revolution Software vlastní vývoj a na VGA monitorech s tím blikajícím obrazem vypadal slušně. Hudba a zvukové efekty přes Sound Blaster dělaly atmosféru, i když soundtrack se nedá srovnat třeba s dobovými LucasArts tituly — je funkční, ne nezapomenutelný. Co zestárlo nejhůř, jsou některé hádanky závislé na načasování a pohybu postav, které v dnešním hraní mohou vyvolat spíš frustraci než uspokojení.

Lure of the Temptress se dnes nejlépe hodí tomu, kdo chce vidět počátky studia, jež nám pak dalo Beneath a Steel Sky nebo Broken Sword. Jako historický artefakt má hodnotu, jako čistá adventura je trochu nerovná — silný začátek, místy táhlý střed. V prohlížeči ji dnes rozehrajete bez instalace a bez honění za disketami, což je přesně ten způsob, jakým si ji v klidu vychutnat. Půl odpoledne na ni stačí a nebudete litovat.