Leviathan - Greekscape

Když se na obrazovku Spectra zjeví stylizovaný bílý titul s řeckým nádechem, není člověk ani zdaleka připravený na to, co bude následovat. Leviathan – Greekscape je divná zvěř, která si ani není úplně jistá, jaké hry vlastně chce být.

Jde o logickou puzzle, která tě postaví do nějakého řeckého sídliště posázeného plastovými kvádrům a abstraktními terénními útvary. Cíl zůstává záhadou – najít cestu, sebrat věci, přežít nebo vyřešit spleť podmínek. Spectrum v osmdesátých letech netrpěl kulatostí a dlhými tutoriály, takže se člověk učí metodou pokusu a omylu, což bylo tehdy normální jako chyba v kódu.

Ovládání je minimalistické, jako vůbec všechno v Leviathanu. Postavička se plíží po mřížce světa, kde každý krok znamená spoustu přemýšlení. Grafika není nic zázračného – monochromatické tvary, které se snaží vzbudit pocit prostoru, ale spíš připomínajíonstruktér z papírových krabic. Zvuk? Ten tu není, nebo ti aspoň zkraje nedojde, že by měl existovat. Hraní samotné je pomalé, abyste měl čas přemýšlet, nebo frustrující, když si nemůžeš vybavit, kde ses předtím učil.

Tyhle věci jsou dnes zajímavé právě jako fossil. Nejde o zábavu v moderním slova smyslu – je to studium toho, jak si starí programátoři asi mysleli, že má vypadat intelektuální zábava. Puzzle bez návodu, bez vysvětlení, bez lítosti. Leviathan Greekscape není hra, kterou si zahraješ pro skvělý čas. Je to hra, kterou si zahraješ, aby ses přesvědčil, že jsi znalý archeolog starých bitů.

Dnes bys ji zkusil výjimečně, snad v emulátoru, když si chceš připomenout, jak cizí a nezpevněné byly herniny z počátku osmdesátek. Je to časový kapsle frustrujících logických výzev a grafiky, kterou si člověk musí intenzivně představit. Pro všechny ostatní to bude převážně otazník na monitoru.