Laura Bow 1 - The Colonels Bequest

Rok 1989, večer, já a textový parser. Napsal jsem „look body" a hra mi odpověděla, že by bylo lepší to nenahlašovat. To byl moment, kdy jsem pochopil, že Laura Bow není obyčejná detektivka.

Sierra On-Line tehdy zkoušela leccos — vesmírné parodie, fantasy, historická dobrodružství. The Colonel's Bequest je ale jiný druh zvěře. Zasazení do jihu dvacátých let, bouřlivá noc, izolované sídlo plné příbuzných srocených kolem závěti starého plukovníka. Klasický Agatha Christie setup, žádné překvapení. Překvapení přichází jinak.

Hrajete za Lauru Bowovou, studentku žurnalistiky, která sem přijela s kamarádkou a záhy zjišťuje, že hostitelé se navzájem nemají příliš rádi — a že někdo to řeší radikálněji než ostatní. Hra vás nenutí záhadu vyřešit v klasickém smyslu. Můžete projít celou věcí, aniž byste pochopili, co se stalo, a přesto ji dokončit. Sierra vás nechá prohrávat i jinak než smrtí — ignorancí. Kdo zrovna mluví s kým, co se odehrává ve vedlejší místnosti, zatímco vy prohledáváte knihovnu — to všechno je herní obsah, který jednoduše minete, pokud nejste ve správný čas na správném místě.

Ovládání je klasický Sierra parser z konce osmdesátek — AGI engine už pomalu ustupoval SCI, a The Colonel's Bequest patří k první generaci SCI her. Grafika na tehdejší poměry slušná, hudba atmosferická, point-and-click to tehdy ještě úplně nebylo. Psát příkazy dnes působí archaicky, ale tenhle konkrétní systém odpouštěl víc než King's Quest — nebylo tolik slepých uliček, kde zemřete o dvacet obrazovek zpět. Větší problém je tempo. Hra se odehrává v reálném čase prolínajícím se s herními „akty", a někde uprostřed lze snadno bloudit ve tmě s pocitem, že se nic neděje. Protože se skutečně nic neděje — jen jste propásli, kde se co odehrálo.

Co The Colonel's Bequest přineslo, bylo tehdy dost neobvyklé: myšlenka, že hráč není vševědoucí. Ostatní postavy mají životy nezávislé na vás, scény se dějí bez vás, a výsledek vyšetřování odráží, jak pečlivě jste sledovali okolí. Ne každá hra z roku 1989 si to dovolila. Pokračování The Dagger of Amon Ra z roku 1992 tento přístup dotáhlo dál, ale základ leží právě tady. Zestárla ta nelinearita dobře? Jako herní princip ano. Jako zážitek — záleží na trpělivosti.

Dnes sedne komukoli, kdo má rád detektivní atmosféru víc než rychlou akci, a kdo nevadí, že hra ho nebere za ruku. Pokud jste vyrostli na Clue nebo Christie, tenhle titul je přesně pro vás. Zahrajte si ji v prohlížeči, mějte po ruce poznámkový blok a sledujte, kde kdo chodí. Jinak vám vrah uteče mezi prsty — a vy o tom ani nebudete vědět.