Rok 1987. Sedím před monitorem, Sound Blaster ještě neexistuje, a z počítače se line pípání PC speakeru, které by probudilo sousedy skrz zeď. Infiltrator od Chrise Graye mě tehdy chytil za první tři minuty — a pak mě na dalších třicet minut úplně ztratil.

Infiltrator je akční hra, ve které hrajete za agenta infiltrujícího nepřátelské základny. Dostanete vrtulník, sadu gadgetů a úkol dostat se dovnitř, splnit misi a vyváznout živý. Kombinuje dvě fáze: leteckou část, kde pilotujete helikoptéru a střílíte nepřátele, a pěší infiltraci uvnitř základny, kde řešíte situace spíš na způsob adventury — sbíráte předměty, přestrojujete se, přemlouváte nebo likvidujete stráže. Na rok 1987 to byl neobvyklý mix.
Právě tenhle mix je zároveň největší síla i slabina hry. Letecká část je přímočará — moc hloubky tam nenajdete, ale funguje jako předehra k tomu, na co hra skutečně vsadila. Pěší část je tužší oříšek. Vyžaduje trpělivost, trochu experimentování a ochotu číst situaci. Ovládání na PC není žádná nádhera, a pokud jste tehdy měli joystick, měli jste výraznou výhodu. Bez něj to bylo jako operovat skalpelem v rukavicích na mytí nádobí.

To, proč si Infiltrator pamatuju, není grafika ani zvuk. Je to ten pocit, kdy se přestrojíte za nepřátelského vojáka, projdete kolem stráže a na okamžik si říkáte, že jste génius. Hned vzápětí vás chytí, protože jste špatně odhadli, kolik času máte. Hra vás nedrží za ruku a neomlouvá se za to. V době, kdy většina akčních her na PC nabízela jen „běž a střílej", tohle bylo něco jiného. Dnes to místy zestárlo drsně — zejména v komunikaci s hráčem, která je místy intuitivní jako daňové přiznání.

Kdo u toho vyrostl, najde v Infiltratoru přesně tu kombinaci frustrace a uspokojení, která definovala hry té éry. Kdo hru nezná, ale má rád retro akci s taktickým nádechem a nevadí mu, že si musí část logiky domyslet sám, může být příjemně překvapen. V prohlížeči přes DOSBox emulátory jde spustit bez větší námahy — a je to pěkný doklad toho, jak se tehdy vývojáři pokoušeli dělat velké věci s malými prostředky. Občas to vyšlo.