Gnome Ranger II - Ingrid's Back

Gnome Ranger II je majestátní důkaz, že všechno staré nemusí být nutně dobré. Sequel první části přichází se stejným nápadem — pustit hráče do světa plného záhad a předmětů — ale s tím rozdílem, že teď je všechno trochu hloupější a současně frustrující.

Hrajes za Ingrid, gnomí průzkumnici, která se motá po abstraktním světě a snaží se řešit různé logické úkoly. Záměr je chytrý: hra tě nutí přemýšlet, kombinovat předměty, mluvit se zvláštními postavami. Jenže v praxi se to často zvrhne v nesmyslné klikání, zvláštní logice a dialozích, kde není vůbec jasné, co hra chce. Přejedeš přes určitou linku a znenadá jsi někde jinde. Vezmeš si předmět a později zjistíš, že ses ho měl vzdát dřív. Řešit hádanky bez návodu znamená strávit dlouhé večery zdlouhavým pokusem a omylem.

Grafika je primitivní — jednoduché pixeláře, které na obrazovce vypadají jako náčrty na papíře. Hudba skoro není, slyšíš hlavně hrdelní zvuky při akcích. Ovládání se tápe — pointerová hra na DOSu nebyla nikdy ideální, a tady si to užiješ naplno. Čekáš, až hra zareaguje, čekáš, až se načte scéna, čekáš na tu chvíli, kdy konečně pochopíš, co se po tobě chce.

Gnome Ranger II se snaží být originální v době, kdy pointery a myš na počítačích byly vzácností. To je respektable. Problém je, že ambice překročily schopnosti — a výsledek je spíš historickou kuriozitou než zábavou.

Dnes si ji zahraješ především jako retrospektivu toho, jak se tvůrci snažili donutit DOS dělat věci, na které není stavěný. Není to špatná hra z nouze. Prostě je nudná a překvapivě těžko hratelná.