Extreme Pinball

Flip, flip, flip — a koule zmizela za bumpry. To není chyba, to je Extreme Pinball, a přesně takhle to tady chodí. Tahle hra z roku 1995 si nepohrává na to, že by byla simulací pinballu. Je to arkáda v čistě praktickém slova smyslu, kterou vymyslela někde v Česku nebo na Slovensku (výrobce zůstává záhadou), a v DOS boxech jezdila bez větších ambicí být něčím jiným, než tím, co je.

Princip je prostý: flikovací deska, bumpy, různé cílové zóny a snaha dostat kouli co nejdál. Když si v tom čase otevřeš DOS, čeká tě klasická deska zvnějšku podobná těm fyzickým automatům, na kterých ses možná někdy patlal v hospodě. Grafika je minimalistická, jen barevné sesterky a černé pozadí, zvuk spíše jako echo tlukotu a zvonění — nic, co by tě ohromilo, ale nic, co by ti vadilo ani.

Hraje se to jednoduše: příkazy na klávesnici, časování flipů, a pak už je to jen smůla. Jak v každém pinballu: něco řídíš, zbytek dělá fyzika a ohleduplnost počítače. Extreme Pinball ale není zlomyslný. Deska je příjemně hratelná, bumpy nejsou věc, která tě bolí na duši, a koule se chová logicky. Nemáš ten pocit, že by ti hra hrála proti sobě jenom pro zábavu.

Dnes už si ji dnes asi nikdo nepamatuje jako příliš důležitý titul. Byla to kratuška, která se vejšla na disketu, a dělala, co měla. Nepřinesla revoluci, ale to nebyla její ambice. Dělal ji někdo doma, vydal ji do světa a šel dál. Patří do té šedivé zóny devadesátek, kde bylo plno takovýchto titulků — ne špičkové, ne selhání, jen normální střední proud.

Pokud máš hlad po retro pinchallu a nechceš složitý simulátor, ale ani arkádní kaňon s bujnou grafikou, tady to dostaneš. Zahrát si jí v prohlížeči trvá vteřinu, a pak už záleží jen na tom, jestli si chceš několik minut hodit kouli sem tam. Není to vrchol, ale není to ani zbytečné.