Šest her na jedné diskově — to byla v devadesátkách sláva. Epyxem vydaný balíček promítl do jednotlivých titulků všechno, co velkému vydavateli z té doby přišlo elegantní: arkádní přesnost, minimalistické menu, zvuk, který hraje na počítači bez výstřichu jako orchestr v konzervatoři.
Balík obsahoval typické arkádovky doby — různé varianty rébusu, skákající postavičky, hadi, které si hlídají vlastní ocas, střílečku s retro nádechem. Každá hra měla pár levelů, přímočaré pravidlo a dost přesné ovládání, aby se hraní neměnilo v frustraci. Nejde o velké záhady — jsou to sportovní titul, logická hra, klasická střílečka. Nic revolučního, ale nic promyšleného ani blbě.
Co létá: Epyx tehdy uměl z MS-DOSu vyždímat zvuk, který nestál v rozporu s hudbou. Pixelart kreslení byla užitečná, bez nesmyslného třpytění — čerez třídy z téhle éry, kdy se programátoři nebáli bílého pozadí. Ovládání běží podle toho, jakou hru zrovna hraju — šipky, mezerník, všechno funguje bez zpoždění či neurvalé pružnosti. Menší hry se navíc načítají tak rychle, že si můžeš vybrat ať chceš — bez čekání.
Proč to však nejedeme dnes pořád — zestárlo to jako papírový horoskop. Bez kontextu té doby není vidět, proč by měl někdo sedět s jednoduchou skákačkou, když jsou k dispozici věci, které dělají daleko víc s věcí. Balíček se časem rozpadl do generických druhů a jednotlivé tituly se ztrácejí v hluku.
Zkoušet se to ale může — v prohlížeči poběží bez problémů, ovládání je přirozené i dnes. Chceš pár minut bezbolesné zábavy bez nákupu a instalace? Zatím zkus právě tohle. Je to jako koupit si zmrzlinu, kterou znáš už z dětství — nic nestojí za to být nadšený, ale ani vztek se nejít stojí.
old