Stone Mist

Hrací plocha se naplňuje mlhou a ty stojíš uprostřed. Nevidíš skoro nic, jen kousky terénů, které se objevují a zase mizí. To je Stone Mist — ambiciózní pokus, který se ztrácí v tom, co sám propaguje.

Jde o strategickou simulaci v pohledu shora, kde ovládáš vojáky v mlžné krajině. Cíl je prostý: projít mapou, sbírat zdroje, bojovat s nepřítelem nebo se mu vyhnout. Hra pochází z roku 1992, kdy se hry teprve učily, jak mají vypadat v MS-DOSu. Výrobce zůstává skrytý, což je částečně znát i na výsledku — Stone Mist působí jako projekt sběrače kuriozit než jako promyšlená hra.

Hrál jsem ji v prohlížeči, takže jsem se zpočátku potýkal s archaickým ovládáním. Klikat myší na terén, přikazovat jednotkám pohyb, čekat. Mlha je nejen motivem, ale i mechanickou překážkou — nevidíš úplně mapu, musíš ji postupně prozkoumávat. Zajímavý koncept, ale v praxi vede spíš k frustaci. Jednotky se ne vždycky chují podle očekávání, a když nemůžeš vidět, co se děje pár políček dál, ztrácíš přehled. Nejde o taktickou hloubku — spíš o hrábání v temnu.

Stone Mist je kuriozita, kterou si člověk vezme na vědomí hlavně proto, že byla v devadesátkách vytvořena. Nebyla slavná, není ani dnes známá. Malá komunita retro nadšenců ji občas vytáhne, aby viděla, jak to tehdy žilo na okraji průmyslu — kde měřítkem úspěchu nebyla nejčastěji nic, jen to, že hra vůbec funguje.

Dnes si ji zahraješ především jako archiv času. Ovládání je pomalé, strategie jednoduchá, atmosféra mlhavá doslova i doslova. Ale právě v tom vězí její podivný půvab. Není to hra, kterou bys hrál ze zábavy. Je to hra, kterou hrál proto, aby sis připadal jako archeolog starého hardwaru.