Stellar Conquest 3 - Hostile Takeover

Když si stáhneš neznámou DOS hru z roku 1994 a vidíš název Stellar Conquest 3, čekáš sci-fi epos. Místo toho dostaneš šachovou partii se hvězdami, kterou si hrál někdo velmi cílevědomý a obzvlášť málo skličný.

Jde o tahovou strategii v kosmickém měřítku. Ovládáš империum rozprostřené po hvězdné mapě, postavuješ loďstva, podmanťuješ planety a snažíš se zničit své soupeře dřív, než tě oni zničí. Žádné cinematiky, žádné příběhy, žádná dramatika. Čistá abstrakce: čísla, tabulky, grafy a rozhodování, jestli postavíš víc těžkých lodí nebo se soustředíš na kolonizaci.

Grafika je nehybná a teplá jako školitelna. Mapa vypadá jako papír značený tužkou, interface se skládá ze stále stejných oken a seznamů. Zvuk téměř neexistuje. Ani to není problém — hra si nedělá nárok na atmosféru, chce jen tvou pozornost. A chce ji všechnu. Rozhodnutí padají pomalu, klikáš sem a tam, procházíš stavby, technologie, floty. Tempu se podřídíš, nebo si to neužiješ.

Stellar Conquest 3 patří k těm hrám, které si nikdo nepamatuje jménem, ale zůstávají v mysli jako odkaz. V devadesátkách v tom plavalo dost strategií, kde hvězdy byli jen motivem. Tahová sci-fi strategie se vlastně nikdy úplně neuchytila v mainstreamovém hraní. Tenhle titul je typickým predstavitelem — důsledný, hlubší, ale bez lesku, který by ho prodal širší veřejnosti.

Dnes si ji zahraješ jednoduše v prohlížeči přes emulátory. Není to hra na strávení jednoho večera. Je to hra, kterou si vezmeš, když tě baví víc čísel a strategie než zábavní park. Když chceš být sám se svým impériem a nerušit tě animované kreslení ani heroické příběhy. Něco pro chladnější hlavu a trpělivost dlouhodobého plánování.