Sítio do Picapau Amarelo

Sega Master System v roce 1997. To samo o sobě říká dost — konzole, která na západě dávno prohrála s NES, žila v Brazílii vlastním životem ještě dlouho poté, co ji zbytek světa pohřbil. A právě pro tamní trh vznikl tenhle titul postavený na místní kulturní ikoně: Sítio do Picapau Amarelo, česky zhruba „Ranč žlutého datla", je brazilská knižní klasika z pera Monteira Lobata, kterou tam každé dítě zná jako my Pohádky tisíce a jedné noci.

Hra z toho světa vychází — pohádkové prostředí, dětské postavy, fantaskní prvky. Žánrově jde o plošinovku, což na Master Systemu nebyla žádná novinka, ale pro cílovou skupinu — brazilské školáky konce devadesátek — to byla především šance vidět oblíbené postavy v pohybu na televizní obrazovce. Obchodní logika jasná, umělecké ambice skromnější.

Hratelnost odpovídá době i platformě. Skáčeš, vyhýbáš se překážkám, sbíráš věci, postupuješ dál. Ovládání je přesně tak tuhé, jak čekáš od hry tohoto ražení — ne nesnesitelně, ale s tou charakteristickou Master System setrvačností, kdy postava reaguje o půl vteřiny později, než by bylo ideální. Obtížnost kolísá nepředvídatelně, místy je to klid, pak najednou skok, který vyžaduje pixel-perfect přesnost, jakou by ocenilo spíš vaše dítě než vy. Hudba sedí ke grafice — svěží, trochu cukrovitá, funkční.

Tohle je hra, která nikdy nemířila za hranice Brazílie, a je to na ní vidět. Není tu žádná vývojářská ambice, která by ji povýšila nad průměr žánru — žádný mechanismus, žádný nápad, žádný moment, který by stál za zapamatování mimo kontext licence. Co ji drží naživu, je právě ta licence a nostalgie těch, kdo s ní vyrůstali. Pro kohokoliv jiného je to generická plošinovka na stárnoucím hardwaru, bez výrazné identity.

Zestárla přesně tak, jak se čekalo. Grafika je barevná a čitelná, to Master Systemu vždy šlo, ale nic tu nepřekvapí. Kdo hledá dobrý příklad pozdní tvorby pro tuto konzoli, najde zajímavější kousky. Kdo chce pochopit, proč Sega v Brazílii přežívala tak neuvěřitelně dlouho, tohle je aspoň jedno ze svědectví — trh, kde lokální licence na zastarelém hardwaru měla smysl ještě v době, kdy jinde vládlo PlayStation. To je vlastně fascinující, i když samotná hra fascinovat nedokáže. V prohlížeči ji zkusíte za pět minut, za pět minut budete vědět vše podstatné.