Sargon

Sargon od manželů Kathe a Dan Spracklenových patří k legendám šachového softwaru. Na Commodore 64 se tento program řadil mezi nejdostupnější a zároveň nejserióznější způsoby, jak si zahrát šachy proti počítači v pohodlí domova bez nutnosti shánět živého soupeře.

Jádro programu tvoří solidní minimax algoritmus s ořezáváním alfa-beta, který umožňoval nastavit různé úrovně obtížnosti. Začátečník si mohl zahřát ruce na nižších stupních, zatímco pokročilý hráč mohl počítači dopřát delší čas na přemýšlení a čelit skutečně nepříjemným kombinacím. Tahle flexibilita byla na tehdejší domácí počítač úctyhodná.

Ovládání bylo přímočaré: zápis tahu pomocí klávesnice v algebraické notaci, žádné složité menu. Grafické znázornění šachovnice bylo funkční, bez zbytečných ozdob, a šachové figurky byly čitelné i bez manuálu. Program prostě dělal to, co slíbil, bez okolků.

Co dnes bolí? Přemýšlení počítače na vyšších úrovních trvá i na moderní emulaci věčnost, protože program věrně simuluje tehdejší výpočetní tempo C64. Chybí jakákoliv analýza odehraných partií, zápis do souboru nebo tisk. Kdo chce trénovat a učit se ze svých chyb, musí si tahy opisovat na papír jako za starých časů.

Přesto Sargon na C64 zůstává poctivým kusem softwaru, který dokazuje, že šachový program nemusí mít efektní grafiku ani hudbu, aby byl zahrání hodný. Čistá logika, férový soupeř, žádná omluva. Otevřete emulátor v prohlížeči a ověřte, zda jste dnes chytřejší než software z dob, kdy C64 kraloval dětským pokojům.