Megaopoly

Monopoly. Jedno slovo, které vzbuzuje buď radost, nebo zhasne všechna světla v místnosti. Megaopoly je počítačová varianta z roku 1986, kdy se myslelo, že všechno bude lepší v digitální podobě — včetně nejpomalejší deskovky světa.

Jde o klasickou ekonomickou simulaci, kde se motáš po desce, kupuješ nemovitosti a snažíš se ostatním hráčům vybrat poslední peníze. V počítačové verzi si můžeš zahrát proti počítačovým soupeřům nebo sám se sebou, což už předznamenává, co tě čeká. Deska má svou logiku, cíl je jasný — zbankrotit ostatní a zůstat stát — jenže počítač si všimne všeho a bude s tebou obchodovat bez slitování.

Grafika je čistě funkční. Na černém pozadí se motá kulatý token, čísla se počítají v rohu, hráči se střídají bez zbytečných efektů. Žádné animace, žádné zvuky, kterých by sis všiml. To se dá pochopit — byla by to úmorná poslouchačka, kdyby při každém hodu kostkou něco pípalo. Hra běží rychle, kola se odvíjejí, řady čísel se mění.

Problém je, že počítačové Monopoly má stejnou základní vadu jako to papírové: je to nudná čekárna. Když zrovna netáhneš ty, čekáš na své kolo. Počítačoví hráči se rozhodují bleskově, ale i tak na tebe několikrát přijde řada, kdy jednoduše nemáš co dělat. Hra by mohla mít dynamiku strategie, jenže když chybí tvůj vstup, zbývá ti koukat, jak se ostatní trápí tím samým.

V polovině osmdesátek to byla sice vtipná myšlenka — přenést jednu z nejznámějších deskovek do počítače — ale realizace postrádá to, co dělá počítačové hry zábavnými. Žádný zvuk, žádné překvapení, žádný důvod dívat se pozorněji. Klasické Monopoly stojí na prostředí a sociální interakci, počítačová verze mu to vzala a nechala jen mechaniku.

Dnes? Jestli chceš vzpomínat, jaké to bylo hrát strategie v osmdesátkách, Megaopoly není špatná volba. Funguje to. Ale hrát ji v prohlížeči pro zábavu? To spíš ne.