Frightmare

Když se ti v půlnoci rozsvítí obrazovka a místo hry tam kouká něco, co vypadá jako uprchlík z pixelartového hororu, víš, že něco není v pořádku. Frightmare z roku 1989 je přesně taková věc — MS-DOS plošinovka, která si ani netroufá tvádat se jako strašidelná, ale aspoň to zkusí.

Jdeš platformou, sbíráš věci, vyhýbáš se nepřátelům. Hra tě zavrhne do maléru plného zubatých příšer a skákacích perils, a ty budeš skákat na jejich hlavy nebo se je pokusíš obejít. Prostředí má tu správnou gothic náladu — tmavé pixely, tuposvětlé detaily, něco jako hrad nebo hřbitov. Objetivo jasné: dostaneš se na konec levelu bez toho, aby tě zabilo něco s zuby a chutí. Klasická devadesátková kuchyně.

Ovládání je to, co byste od DOS plošinkovky čekali — pohyb šipkami, skok mezerníkem, a to je vlastně všechno. Hra není složitá, ale je frustrující právě tím způsobem, který dělá tyto staré kousky tuhými — nepřátelé se chují nevyzpytatelně, skákání má vlastní fyziku, kterou musíš pochopit utrpením. Není to špatný design, je to jenom design, který už víc než tři dekády stojí.

Frightmare se dneska hraje jako dokument doby, nikoli jako velká zábava. Má charm svého času — ty blesky v grafice, ten zvuk z reproduktoru, ta nehoda mezi ambicí a technologií. Zestárla, ale není to proto, že by selhala, spíš proto, že všichni ostatní udělali to samé líp.

Pokud si chceš ťuknout do retro arkády s lehce horor nádechem a netrápíš se s tím, že se hraje jako na chleba, zasvěť si ji v emulátoru. Je to malá věc, která se vejde do večera a přesně toho, co bys čekal — nic víc, nic míň.