This review hasn’t been translated yet — showing the original (Čeština).
Když se hraje s ohněm, hra vás učí respektu. Firestorm není zábavou v tradičním smyslu — je to simulátor lesního požáru z roku 1995, který vás postaví do pozice hasiče či meteorologa řešícího nekontrolovaný chaos. Bez dramatických hlášek, bez epických střihů, jen čistá fyzika a rozhodování.

Běží to v DOS boxu, grafika minimalistická — údajové tabulky, mapy v barvách od zelené po rudou, orientace čistě věcná. Hra vás nechá nastavit parametry (rychlost větru, typ vegetace, počáteční ohnisko) a pak sledovat, jak se požár šíří podle pravidel, která kopírují realitu. Není zde příběh ani úrovně, jen scénáře a data.
Mechanika je edukativní v nejliterálnějším slova smyslu. Stavíte bariéry, rozhodujete, kam poslat hasičské jednotky, předpovídáte posuny ohně podle topografie a povětrnostních podmínek. Myšlenka je geniální — nechat hráče cítit, jak těžké je někdy zastavit živly, jak rychle se situace vymyká kontrole. Po chvíli pochopíte, proč se hasiči rozhodují tím či oním způsobem v reálných situacích. Frustrující je to občas zamýšleně — návratnost se měří v usmrtených hektarech nebo zachránění lidských živů, ne ve skóre.
Firestorm je teď historickou zajímavostí. Vzdělávací software z devadesátek často zbývá zapomenut, ale tenhle měl potenciál učit v školách. V dnešní době je to spíš příjemné překvapení pro ty, koho zajímá, jak vypadal počítač jako vzdělávací nástroj, když se o něm ještě věřilo bez cynismu.
Zahrát si ji stojí za to hlavně z kuriozity a z lásky k simulacím. V DOSboxu to jede bez problémů. Nejde o to, abyste jí prošli, jako když skončíte hru s credits — jde o to pochopit, jak si mohl někdo 1995 představit počítač jako pomůcku k myšlení, ne jen k zábavě. Dnes se to zdá skoro dojemné.