Logické puzzle hry za pět dolarů se psaly jinak. Despair! je případ, kdy si výrobce myslel, že úplně ponurá atmosféra a neustálé varování o smrti vynahradí, že vlastně nic zábavného nenabízí. Tvoje postava je v pasti, čas teče, všechno je špatné — a ty máš prostě vyřešit pár hlavolamů, aby se věci posunuly dál.
Jde o point-and-click adventuru z poloviny devadesátek, kdy každý kutil si myslel, že může vytvořit hru na PC. Pohybuješ se po černavých lokacích, sbíráš hloupě umístěné předměty a snažíš se přijít na to, co s nimi dělat. Postavy komunikují v archaické angličtině, kterou si asi autor půjčil z nějakého staršího románu. Detaily jsou pixelové a bez ambic.
Ovládání je běžné — klikej, vezmi si věc, vyzkouškej ji. Logika hlavolamů je místy zvláštní, v některých chvílích cítíš, že řešení je spíš hádom než dedukováno. Respekt si zaslouží snaha, ale stejně to celé působí jako hobby projekt, která se nedotáhl do konce. Grafika je plochá a bez výrazu, zvuk by sis raději odpustil.
V devadesátkách byly desítky takových titulků — amatérské pokusy, které předstíraly, že mají co říci, ale byla tam jen prázdnota. Despair! není výjimka. Patrně měla být strašidelná, ponurá, myslím, že cílila na skupinu lidí, kteří rádi čtou horory a zároveň hrají logické hry. Bohužel se jí nepodařilo ani jedno zvlášť dobře.
Dnes si ji zahraje jen ten, kdo sbírá všechny obscurní adventury devadesátek a chce mít kompletní povědomí o tom, co se tehdy všechno tvořilo. Pro ostatní není důvod. Ani nostalgie jí nepomůže — chybí jí to, co dělá staré hry přitažlivými: buď je to, že byly dobré, anebo aspoň tak zajímavě selhaly, že z nich něco tušíš. Tady je jen cítit demotivaci a nud.
old
