Hugo's House of Horrors

Hugo projde hradem, sbírá klíče, věci a časopis s částečně obnažením, které ho jako devadesátkový chlapec vzrušují více než kterýkoli boss. Jsou to logické adventury od Rainbow Arts z roku 1990, které si hráli hlavně ti, co neměli peníze na King's Quest, ale měli nějaké ty diskety v šatníku.

Cíl je prostý: dostat se z pokoje do pokoje, sbírat předměty, řešit jednoduché logické úkoly a vyhýbat se netopýrům, pavounům a dalšímu hmyzu, který vás bez varování skolí. Hra je plná obtlačků — vlastně je to soulad mezi interaktivním románem a puzzle game. Nebojuj, jen myslej. Najdi kníru, vezmi meč, vezmi něco ještě. Cesta k výstupu vede přes sled věcí, která má logiku, ale není zblízka tak tvůrčí jako pozdější King's Quest.

Hraje se to klikáním nebo jednoduchými příkazy — vezmi tohle, jdi tam, použij to. Grafika je primitivní pixel art, animace kostrbatá, ale má to svůj šarm stáří. Zvuky jsou zbytek — pípání, dunění, nic, co by vás pobavilo. Největší frustrací je, že chyby v řešení nejsou vždycky jasné; občas se zasekneš bez nápadů, proč ti ta věc nefunguje v tom správném okamžiku. Hra tě potrestá smrtí poměrně snadno a bez sentimentu.

Hugo's House of Horrors měla několik sequelů a stala se kultem pro ty, kdo mají rádi staré logické adventury bez přikrášlení. Není to hra pro každého — moderního hráče to bude nudits kvůli pomalému tempu a vágním nápovědím. Ale jako artefakt doby, kdy adventury nebyly o hraní, ale o čekání a přemýšlení, si zaslouží respekt.

Dnes by vám v ní sedla asi jen nostalgie a zájem o historii. Zkuste ji v DOSBoxu, pusťte si ji v prohlížeči přes webovou emulaci — není dlouhá, není těžká, ale chce to trpělivost. Je to časová kapsle, ne komediant.