Diese Rezension ist noch nicht übersetzt — wir zeigen das Original (Čeština).
Když poprvé načtete Tangled Tales, čeká vás jeden velký zmatek. Ne ve smyslu hry, ale v samotném rozhraní, které se zdá korigovat sama sebe, zatímco si jej ještě ani nezačínáte hrát. Je to kouzelnická příběhová adventura z konce osmdesátek, kterou si člověk musí předem přečíst instrukce, aby vůbec tušil, kde na obrazovce klikat.

Tuhle dálku se odehrává v světě magie a zapletené zápletky — název není náhodný. Hrajete postavu, která se vydává na dobrodružství plné hádanek a soubojů. Hra kombinuje klasické textové prvky adventury s jednoduchým RPG systémem, kde mezi jednotlivými částmi zápletky řešíte úkoly a setkáváte se s tvory. Není to lineární chod, scénář vás nutí vracet se k místům a znovu promýšlet strategii.
Hraje se to přes menu a výběr akcí — odkaz, která se hru bude chovat jako textový návod spíš než interaktivní zábava. Ovládání je archaické i pro rok 1989, kdy už existovaly hry s mnohem intuitivnějším systémem. Čtení instrukcí trvá déle než sehrání prvních dvaceti minut. Grafika je jednobarevná a stroze písaná, zvuk prakticky žádný. Hraní připomíná spíš vypracování domácího úkolu než zábavu, ale právě v tom je jisté kouzlo.

Tangled Tales není hra, kterou byste si pamatovali pro hratelnost. Vzpomínáte si na ni proto, že existuje. Je to kuriozita — pokus o něco, co se v devadesátkách na domu PC nikdy nechytlo v masovějším měřítku. Lidi, kterí ji hráli, ji dneska zmíní s lehkou úsměškem a tím, že ji všichni zapomněli.

Dnes je to hlavně historický kuriozitní kousek pro lidi, kteří sbírají počítačové retro hry nebo si zkouší, jak to vypadalo, když se autorům zdálo, že čtenář si může přečíst popis boje místo aby ho videl. V emulátoru nebo přes DOSBox zahrát určitě můžete — a možná se i pobavíte, jak se tvorbě hry zřejmě nijak zvlášť nepoměřovala budoucnost.