Murder Club

Vrátit se do místnosti, kde leží mrtvola, a věnovat se jí s detektivní vášní — to je začátek Murder Club. Jde o textovou adventuru z roku 1991, kterou vydal tým hráčů spíš než nějaký velký vydavatel, a to se na ní pozná na každém kousku. DOS, černý screen, bílý text. Nic víc, nic míň.

Klíčová věc: jste právě se stali členem tajného klubu, kterému záleží na řešení vražd. Hra se odehrává v omezené lokaci — chodbě, místnosti, někde venku — a vaším úkolem je sebrat pozorování, otázkami tížit podezřelé a přijít na to, kdo to udělal. Není tady parkour přes zdi ani hábky s předměty. Jde o logiku, o čtení a o tom, zda si zapamatujete, co si někdo řekl v druhé místnosti před pěti minutami.

Hraje se pomocí příkazů a výběru — typické pro textové adventury té doby. Pohybujete se, pozorujete, mluvíte, sbíráte stopy. Problém je v tom, že hra není nikdy bezpečná. Jak snadno se zmýlíte, jak lehce vás hra nechá jít slepou cestou. Není tu signalizace, není tu záchranná síť. Čtení si věnuj pozornost, nebo se zaseknete a budete si myslet, že jste blbci. A někdy opravdu nevíte, kde hranice mezi nevědomostí a chybou v designu leží.

Dnešním poměrům by to vypadalo jako frustrace s velkým F. Ale pro devadesátníka to byla přesně ta čest, která adventury dělala tak smrtelně zajímavé. Chyba tě učila, absence signalizace tě nutila přemýšlet. Murder Club nebyl megahit, byl to spíš pokus fandů, co si říkali, že se to dá. A v něčem měli pravdu — hra má charakter.

Dnes si ji zahrát znamená vrátit se do doby, kdy počítač nebyl nikoho školitel a ani mu to nebylo. Když chceš něco vyřešit, řeš to sám. Pokud máš rád detektivní logiku bez vodítka, bez tutoriálu a bez milosrdenství, Murder Club je tvá. Jinak si chvitatkou přečti walkthrough a užij si alespoň atmosféru — těch těch chvil, kdy ti hlavou probíhá seznam podezřelých.