Kalli and Co.

Když se v devadesátkách na disketě objevila hra bez větších fanfár, obvykle to znamenalo jednu z dvou věcí: buď šlo o zajímavý experiment od nadšenců, nebo o něco, co si nikdo nepamatoval ani týden poté. Kalli and Co. patří rozhodně do druhé kategorie, přestože si nezaslouží úplné zapomenutí.

Jde o jednoduchou pointandclickovou adventuru, kterou bys hrál v MS-DOSu na počítači, kde ještě slušely zvuky zvukové karty jako něco mimořádného. Pohybuješ se po obrazovce, rozhovorem a sběrem předmětů řešíš jednoduché puzzle a postupuješ dál. Nic revolucionního, ale v polovině devadesátek to byla běžná cesta, jak se tvořily levnější nebo hobbyistické hry.

Řídící mechanika je přímo primitivní — klikáš, čekáš na výsledek, občas si přečteš text. Grafika vypadá jako by ji maloval student na počátku semestru, zvuk je spíš než vítaný bonus. Puzzle nejsou nějak zvlášť domyšlená, spíš jde o to, abys si pamatoval, kde jsi videl klíč a kam ho použít. Žádná zásadní inovace, ale také žádný výrazný průšvih — jen průměrná dos-era adventura, která se časem rozpustila v moři podobných pokusů.

Dnes ji najdeš v archivu starých her, protože existuje, ne protože by si ji hrál vlastně někdo. Není to špatně — není to ani dobře. Je to prostě... tam. Pracovní název pro „hra z doby, kdy si každý myslel, že adventuru zvládne naprogramovat."

Zkusit si ji můžeš v emulátoru nebo webové sbírce retro her, pokud tě zajímá, jak vypadal průměr té doby. Ale nečekej zázrak. Čekej spíš případ, kdy si uvědomíš, proč si těch tisíců her z té éry nikdo ani nepamatuje.